Organizace se bude podle slov jejích zakladatelek Ludmily Prokopové a Zuzany Žaloudkové orientovat hlavně na mladé lidi s mentálním či kombinovaným postižením, na jejich další duševní vývoj, rozvoj sociálních dovedností, podporu začlenění do běžného života společnosti a posílení jejich samostatnosti.

„Naší vizí je denní stacionář pro mladé postižené lidi, kam budou docházet buď denně, nebo jen některé dny v týdnu. Budeme jim nabízet jak edukativní činnosti, tak i volnočasové aktivity nebo přípravu na život. Jak se orientovat například na úřadech, jak zvládnout běžný domácí úklid nebo si připravit jídlo," popsala činnost organizace Medou spoluzakladatelka Zuzana Žaloudková. Zároveň dodává, že Medou není rozhodně jen pro postižené mladé lidi, ale také pro jejich rodiny.

Práce a rodina v jednom

Nápad k zakladatelkám organizace možná nepřišel jen tak náhodou. Jedna z nich, Ludmila Prokopová, totiž sama postiženou dceru má.
„Pokud děti s postižením chodí do školy nebo dojíždějí do jiných zařízení, mají den vyplněný nějakou činností. Horší pro ně je, když celý den tráví doma. Náš projekt je koncipován na desítky let, nejedná se o jednorázovou akci. Na každý den připravíme pro naše klienty program, v němž si mohou vybrat činnosti, které je zaujmou. Bude složen jak z pracovních aktivit, tak i z odpočinkové části. Možná se nám díky naší činnosti podaří někoho posunout k tomu, že začne žít samostatně," přemítala Prokopová.

Zuzana Žaloudková doplnila, že město Humpolec jejich organizaci přislíbilo prostory v Máchově ulici. „V Humpolci a okolí žádná podobná organizace pro lidi s postižením není. Nejblíže je snad ve Žďáru nad Sázavou a to je poměrně daleko," vysvětluje Žaloudková. „A proto nám sociální odbor poradil, ať zkrátka jednu založíme. To jsme udělaly a musím se přiznat, že mě to zatím ohromně baví, máme spoustu nadšených spolupracovníků," dodala jedna ze zakladatelek.

Informace o Medou

První veřejná schůzka, na níž se zájemci mohou blíže s organizací seznámit, je naplánována na 2. dubna v sále humpolecké základní umělecké školy. Tam by zakladatelky rády zjistily, jaký bude o službu vlastně zájem.

„Než jsme organizaci založily, samozřejmě jsme se poptávaly kolem a ohlasů nemáme málo, ale jasno budeme mít až po první schůzce," podotkla na závěr Zuzana Žaloudková.

Aneta Slavíková, Tereza Konířová