Naposledy se s přítelem Pavlem viděla poslední únorový víkend. „Ten na delší dobu poslední společný den jsme strávili procházkou. Strašně nerada jsem ho opouštěla, když jsem věděla, že to bude na tři týdny,“ vzpomíná Marie Blažíčková.

Teď jsou v kontaktu alespoň díky sociálním sítím. „Často si voláme přes Messenger, abychom se viděli alespoň virtuálně. A každou volnou chvíli si píšeme,“ svěřuje se mladá slečna.

Sestěhovat se k sobě, byť zatím jen dočasně, prý v současné chvíli nemohli. „Musíme oba pracovat v místě svého bydliště,“ vysvětluje. „Mrzí mě to. Jsme na sebe zvyklí a je opravdu těžké se skoro měsíc nevidět,“ dodává.

Pravidla se ale rozhodli dodržovat. Nicméně pokud by se ale aktuální omezení protáhla, přiznává, že neví, jak by se zachovala. „Nedokážu si to představit. Bylo by neúnosné nevidět se déle než měsíc,“ přemítá rodačka z Přibyslavi.

Soucítí ale i s nezadanými. „V této době se člověk nemá šanci s někým seznámit. A když už se přeci jen seznámí, tak se teď nemůže s partnerem nebo partnerkou vídat. Je to hrozné. Už aby bylo vše za námi,“ vyslovuje Marie Blažíčková na závěr své přání.