Jak jste se dostala k vedení sboru?

Ve funkci druhého dirigenta jsem působila dva roky, po boku pana profesora Pešičky. U něj se ale pak dostavily zdravotní potíže, a tak jsem sbor postupně převzala. Jsem učitelka hudební výchovy a sborový zpěv mě provází, dá se říci, po celý život. Je to taková moje láska. To, že nyní vedu sbor, vnímám jako směřování osudu.

Bylo to pro vás těžké převzít sbor po svém učiteli?

Poté co v dubnu pan profesor zemřel, nebyl nikdo, kdo by Slavíku nabídl pomoc a ujal se vedení. Že jsem pak sbor začala vést já, to vlastně vyplynulo ze situace. Měla jsem štěstí v tom, že jsem se potkala s vynikajícími dirigenty a učiteli, kteří mě motivovali. Začátek nikdy není jednoduchý. Je ale dobře, že sbor má pevné zázemí.

Vzpomenete si ještě na svůj první koncert, kdy jste sbor dirigovala?

První vystoupení jsem kvůli nervozitě ani moc nevnímala. Zásadní důkaz toho, že tuto práci mohu dělat, jsem získala o něco později při svém druhém vystoupení v italském městě Clusone. Byla jsem, jak se říká, hozena do vody a plav. Obecenstvo nás ale tehdy přijalo s nadšením a byl to úžasný zážitek.

Je tedy potlesk publika pro umělce opravdu to nejlepší?

Je to určitě příjemné. Pro mě osobně je největším zážitkem vždy samotné vystoupení. To, že svými gesty mohu předat hudební představu těm, kteří na to ihned reagují. Prožívám ty chvíle při dirigování velmi emotivně.

Letos slavíte 35. výročí od znovuobnovení. Připravujete něco speciálního?

Minulý týden jsme pořádali festival Vysočina zpívá, hraje a tančí. Kromě našeho souboru vystoupily například soubory Canto Bello, Záboj, Trumpet Tune nebo Komorní sbor Tomáše Votavy. Jinak nyní nacvičujeme hlavně na vánoční koncerty. Funguje i dobrá spolupráce s dechovými orchestry, přičemž Slavík zajišťuje pěveckou část. Připravujeme se také na pacovské nokturno.

Máte tedy opravdu nabitý program. Jak často musíte zkoušet?

Zkoušky se konají jedenkrát týdně, vždy tři hodiny. Míváme i různá delší soustředění. Za dobu fungování sboru se podařilo vytvořit široký repertoár. Zpíváme hudbu baroka, klasicismu, romantismu, až po současné autory. Většinou jsou to duchovní skladby, nebráníme se ale ani dobrým úpravám lidových písní nebo spirituálům.

Co je na vedení souboru nejtěžší?

Musím říci, že žádné negativní zážitky nemám. Zkoušení někdy bývá náročné. Lidé jsou unavení, protože mají za sebou svůj pracovní den. Člověk na to musí být ale připraven a snažit se zapomenout na stres. Problematické bývá také shánění peněz. Obrovská výhoda Slavíku je ale v tom, že v jeho čele stojí velmi dobrý tým lidí.

Historie pěveckého sboru Slavík
Slavík byl založen už v roce 1874, v době druhé světové války byla ale jeho činnost na dlouhou dobu přerušena. Až v roce 1973 se jeho vedení znovu ujal ředitel základní umělecké školy Karel Zamrazil. Sbor začal znovu získávat slávu a slavil úspěchy i v zahraničí.

Když před deseti lety, v roce oslav 25. výročí obnovení sboru, náhle zemřel Karel Zamrazil, pomocnou ruku nabídl profesor Stanislav Pešička. Profesor Pešička zúročil v Pacově celoživotní zkušenosti, které zejména při zkouškách předával Lence Klátilové. Ta v dubnu po jeho smrti vední sboru převzala.

Slavík má v současnosti 35 členů. Jde o smíšený sbor. Nejmladšímu členovi je 16 let, nejstaršímu 75.