Knihy se ručně vázaly do 19. století. Řemeslníci nebo samouci běžně převazovali staré knihy novými vazbami. Tomuto umění, zejména ruční vazbě alb, se věnuje i osmatřicetiletá Martina Malá z Vlásenice u Pelhřimova.

„Vázání alb vychází z mého studia umělecké knižní vazby na vysoké škole. To mne zaujalo natolik, že jsem jej navštěvovala tři roky a vyzkoušela jsem si třeba práci na vazbě v kůži, restaurování starých knih či netradiční vazbu do dřeva. Knižní vazbě se tedy věnuji téměř patnáct let,“ vzpomíná Martina Malá.

Vazbě alb dala přednost proto, že při ní může skloubit fantazii při vytváření motivů na vnější část desky a zároveň zúročit vše, co se naučila při klasické knižní vazbě. „A navíc mám radost, že alba jsou i užitná. Prohlížet si rodinné fotografie v albu je mnohem příjemnější než někomu koukat přes rameno do počítače. Sama je využívám jako dary pro své přátele a blízké,“ dodává žena, která jinak učí na základní škole v Pelhřimově.

Každý kus originál

Výroba jednoho alba trvá nejméně šest až devět hodin, podle velikosti alba a složitosti motivu. „Nejvíc času mi vedle hledání úvodního motivu zabere vytváření  mozaiky, reliéfu, vkládání sušených květin nebo složitějšího plastického motivu. Snažím se, aby každé album bylo originální. A to nepočítám dobu, kdy materiály sháním a připravuji,“ říká Martina Malá. Shánění materiálů není snadné.

„Materiál i pomůcky získávám díky kontaktům, které mám už ze studií. Kartony vyšší gramáže, silné lepenky, plátna, pauzovací papír, díky kterému se fotky neslepují, a další důležité knihařské potřeby pocházejí až z Velké Británie. U nás se stejně kvalitní plátna, ale za mnohem nižší cenu, nechají sehnat třeba v Žádovicích u Opavy. Neméně důležitou položkou jsou papíry na předsádky, které si většinou barvím a zdobím sama. Používám olejové barvy, lihová mořidla nebo škrob,“ vysvětluje Malá.

S uměleckou knižní vazbou se milovníci knih a bibliofilové mohou setkat na výstavách po celé republice. „Muzeum knižní vazby nalezneme třeba v Lokti u Sokolova. Další stálá expozice je v Týně nad Vltavou,“ uvádí paní Malá. Knižní vazba se učí na řadě středních i vysokých uměleckých škol.

„Jako učitelka výtvarné výchovy se knižní vazbu snažím začlenit do výuky estetické výchovy. Zjistila jsem, že i děti kolem třinácti čtrnácti let umí svázat menší album, případně vytvořit jednoduchou autorskou knihu. Snažím se, aby knihu vnímaly i jako samostatný umělecký objekt,“ vysvětluje Martina Malá.

Dodává, že i vzhledem k cenám materiálu je knihvazačství poměrně drahým koníčkem. Knihaři si musejí obstarat třeba nepostradatelnou knihařskou kostku, dodnes vyráběnou z prasečích kostí, speciální nožík na tenčení kůže nebo ořezávací stroj, který vyjde i na desítky tisíc korun.

„Případným zájemcům o toto řemeslo nebo jeho studium doporučuji notnou dávku trpělivosti, zručnosti a tvořivosti. Jakmile ale s touto prací jednou začnete, pohltí vás natolik, že se od ní lze jen stěží odtrhnout,“ uzavírá s úsměvem Martina Malá.

Karolína Hovorková