Co vás přimělo k návštěvě indonéských ostrovů zrovna v době, kdy tam nejvíce prší?

Osobně o tropické počasí příliš nestojím. Tato oblast mě ale natolik zaujala, že jsem se tam s kamarády vypravil. Období dešťů nás lákalo, neboť tehdy tam nebývá tolik turistů. Nechá se lépe a také mnohem levněji cestovat. Sluší se dodat, že dešťové období neznamená, že tam stále prší. Třeba od rána do dvou hodin svítí sluníčko, pak se pravidelně spustí několikahodinový slejvák a večer už je zase nádherně.

Když se řekne například Bali, málokdo si představí něco jiného než lenošení na pláži před luxusním hotelem. Jak jste pojali svůj pobyt vy?

Samotné pobřeží nás až tolik nezajímalo. Ani není o co stát, moře bývá v období dešťů neklidné. Zaměřili jsme se spíše na vnitrozemí. Lezli jsme po někdy i aktivních sopkách, poznávali památky.

Není lezení po sopkách potažmo výšlapy divočinou nebezpečné?

Nemyslím si to. Člověk si samozřejmě musí před cestou určité věci prostudovat. To aby jej nezaskočila třeba fauna či cokoliv jiného. Musí vědět, jak se chovat. Všechny ty nádherné přírodní scenérie ale za to stojí.

Ale zrovna o Indonésii se říká, že jedovatých hadů je tam opravdu spousta. Neříkejte, že jste se nebál.

V moři jsme si povšimli korálovce. Tento prudce jedovatý had dokáže člověka usmrtit během dvou vteřin. Pokud si jej nevšímáte či na něj přímo nešlápnete, on si nevšímá vás. Člověk nepatří do jeho potravinového řetězce… Mnohem horší pocit jsem měl z opic.

Proč zrovna z nich?

Jasně, na safari vypadají hrozně roztomile. Tamní makakové jsou ale ve volné přírodě neuvěřitelně drzí, a když na to přijde, dokáží být docela agresivní. A takový makak má zuby jako bojovný pes. Nehledě na to, že přenáší vzteklinu a další nemoci.

A jak se na tamních ostrovech žije?

Není ostrov jako ostrov. Třeba na Bali, kde vládnou hinduistické myšlenky, vás obklopuje opravdová pohoda a nevázanost. Každou chvíli se tam slaví nějaký svátek. Muslimsky založená Jáva zase vypadá přísněji. Ne, že bychom se tam dočkali nějakého útisku. Ale panuje tam větší pořádek, domorodí lidé musí „zařezávat“.

Přivezl jste si odtamtud i suvenýr?

Řeknu to jinak. Do Indonésie jsem jel s cílem vyčistit si hlavu. Domorodci tomu říkají dosáhnout hinduistické prázdnoty, prostě na nic nemyslet. Pomohly mi v tom právě ony deště, kdy člověk může vlastně jen ležet ve stanu. Po pěti týdnech jsem neměl problém s tím několik hodin jen tak koukat do stropu. Je to ohromně očistné, osvěžující.

O tom všem představíte ve středu navečer v pelhřimovském kině nový pořad. Co všechno příprava obnáší?

S nástupem nových technologií je to pokaždé trochu jiné. Pamatuji, jak jsme začínali s diapozitivy. Pak se přidalo audio i video a dnes už vyrábíme většinu věci digitálně. I tito moderní pomocníci ale mají svá úskalí.

Selhala technika?

Přesně tak. Třeba zrovna při přípravě pořadu Indonesia pada pebruari se mi dvakrát sesypal počítač. Řadu věcí jsem musel dělat dvakrát. Jestli se to povedlo či nikoliv, to musí posoudit diváci, osobně ale mám z výsledku dobrý pocit.