Tato instruktorka plavání v bazénu vede každé úterý vždy dva hodinové kurzy plavání rodičů s dětmi od jednoho do tří let. Ty pořádá Plavecký oddíl Delfín Pelhřimov.

Ale pojďme na začátek hodiny. Když maminky přijdou, děti se nejprve na schodech osvěží, pěkně postupně od nohou, přes ruce až po krk. Pak už se někteří malí plaváčci nadšeně vrhají do vody.

„Na začátek každé hodiny zavádím prvky, které chci s nimi udělat a prokládám je volnou hrou,“ prohodí mezi řečí Radka Šteflová, jinak maminka tří dětí a už dál pokračuje v příjemné výuce. Na řadu přichází šroubování, kdy maminky za zvuku říkanky,

„Já malý šroubeček, vyvrtám si vroubeček. Já malý šroubek, už mám první zoubek,“ zvedají děti šroubovitým pohybem z vody směrem ke stropu nahoru.

Bariéra strachu z vody padá

Kromě toho, že jsou děti ve vodě ve svém živlu a učí se lidové říkanky, tak si díky nadlehčování vodou snáz trénují správné pohyby a posilují svaly. „Pohyb ve vodě je velice přínosný pro celkový tělesný rozvoj dítěte, jak na páteř, nožičky, na trávení a v neposlední řadě i na otužování,“ upřesňuje Šteflová.

Předseda výboru plaveckého oddílu Zdeněk Štěpánek k tomu dodává: „Děti se během hodiny plné her, písniček a říkadel zároveň učí a  ani vlastně neví, že jsou ve vodě, která se jim stává přítelem, a to je přesně to, co my chceme. Odstranit bariéru strachu, určité fobie, kterou mohou malé děti z vody mít,“ poukazuje Štěpánek na jednu z mnoha výhod plavání rodičů s dětmi.

Nechybí mašinka ani létající koberec

Absolutní bombou je pro všechny mašinka. Děti jsou na spojených  plovacích deskách. Každé dostává do rukou kolečko jako volant a začíná jejich „spanilá“ jízda po bazénu.

„Syna baví jednoznačně nejvíce společné hry jako Spadla lžička do kafíčka nebo mašinka. Vždycky si sem jdeme oba dva příjemně odpočinout a pobavit se,“ pochvaluje si plavání stejně jako ostatní maminky Ivana Veselá z Pelhřimova, která má čtrnáctiměsíčního syna Filípka.

Po půl hodině už začínají být některá batolata docela unavená. Nastává proto odpočinek na létajících kobercích nebo-li plovoucích destičkách.

Děti na nich leží na bříšku, natáhnou nožičky hezky za sebe, uvolní se, aby nebyly křečovité, a nechají se svými mámami vozit.  Rodiče dětí od jednoho do tří let, které by o plavání měli také zájem a nedostali se do tohoto kurzu, nemusejí zoufat. Další na sebe totiž nenechá dlouho čekat.

„Zájem o plavání byl velký, proto jsme udělali hned dva kurzy za sebou. Myslím, že od září nebo začátku října spustíme nový desetihodinový kurz,“ uzavírá se spokojeností v hlase Zdeněk Štěpánek.