Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lidé si půjčují na nesmysly a neumí si včas dluhy přiznat

Pelhřimov – Insolvence neboli neschopnost splácet nutné platby, to je slovo, které se v posledních letech skloňuje hodně často. Lidé ho řeší různými způsoby a často se při tom dostanou do ještě větších potíží.

6.5.2015 4
SDÍLEJ:

Marek BromFoto: Jan Mazanec

O tom, že ani při velkém zadlužení není nutné propadat panice, jsme hovořili s Markem Bromem, jednatelem Finančního centra Vysočina.

Vaše firma pomáhá dostat se z dluhů. Vědí lidé o možnostech, jak zadlužení řešit?
Dnes existuje spousta lidí, kteří mají finanční problémy. Problém je už v tom, že spousta fyzických osob neví o formě oddlužení pomocí insolvenčního řízení neboli laicky řečeno osobního bankrotu. Přitom tato možnost v české legislativě existuje už od roku 2006. Za šest let své práce už mám za sebou asi 200 klientů, kteří řádně prošli insolvenčním řízením. A tuším, že existují další lidé, kteří by tento proces potřebovali, ale nesplňují potřebné podmínky, a to nemyslím jen po stránce finanční.

Jaké podmínky tedy brání oddlužení?
Z těch hlavních je to trvalý příjem, dále čistý trestní rejstřík a také státní občanství České republiky. Největší překážkou bývá trvalý příjem. A tím nemám na mysli jen případy, že je někdo bez práce. Ale třeba samoživitelka normálně chodí do práce, jenže bere jen osm tisíc měsíčně a navíc má vyživovací povinnost na jedno nebo dvě děti, takže její příjem nedosahuje ani té výše, kterou by ji stát měl nechat. To se ale nechá řešit nějakou alternativní možností, jako je darovací smlouva neboli smlouva o důchodu. Tou se rozumí závazek třetí osoby, která dlužníkovi poskytne měsíční dar, určený na splnění podmínek insolvenčního správce. Ovšem ne každý má blízkého člověka, který mu dar může dát. Další překážkou oddlužení je trestní bezúhonnost, tedy například trest za majetkovou nebo hospodářskou činnost, krádež, zpronevěru. Tam oddlužení nelze podstoupit.

Dokáže osobní bankrot „smazat" všechny dluhy?
Osobní bankrot je proces soudního oddlužení, kdy při splněných určitých podmínek může soud odpustit až 70 procent všech závazků. Nejprve je třeba závazky rozdělit na zajištěné jako třeba leasing na auto nebo hypotéka na nemovitost, a na nezajištěné jako třeba úvěrové kreditní karty. Dlužník musí mít příjem aspoň na to, aby zaplatil 30 procent svých nezajištěných závazků. Pokud jde o leasing na auto nebo hypotéku, tyto závazky se vyplácejí tím, že se auto nebo dům prodají.

Co když se dům nepodaří prodat za požadovanou cenu?
Povinností insolvenčního správce je prodat nemovitost v dražbě a pokud se ani tak nepodaří získat potřebné peníze, tak se zbytek zařadí do splátkového kalendáře. To je právě rozdíl oproti exekutorovi, který prodává majetek za jakoukoli částku. Často se lidé bojí, že insolvencí přijdou o svůj majetek. Není to pravda. Pokud soud schválí návrh na oddlužení formou splátkového kalendáře, všechen majetek dlužníkovi zůstává a může s ním libovolně nakládat.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Například dlužník má hypotéku na byt a k tomu čtyři úvěrové karty. Úvěrové karty jsou nezajištěný závazek a lze ho zahrnout do insolvenčního řízení. U hypotéky je zástavní právo, takže nemovitost bude prostřednictvím soudu prodána a věřitel bude vyplacen v celých sto procentech právě z výtěžku prodeje nemovitosti. Zajištěným věřitelům nelze zaplatit jen 30 procent, ti se musí vyplatit zcela. Každopádně když má někdo dluh třeba 300 tisíc korun, ale nemá žádného zajištěného věřitele, tak musí mít příjem aspoň na to, aby zaplatil třicet procent, což je necelých sto tisíc korun.

Není to tak, že se zadlužení lidé bojí slova „soud"?
Co se týká osobního bankrotu, tam je spolupráce se soudy až to poslední. Rozhodující je totiž konkrétní návrh na soud dostat. Dodnes se v této oblasti učím novým věcem a díky tomu, že spolupracuji s insolvenčními správci, daňovými poradci a dalšími odborníky, dá se i zdánlivě velký problém řešit.

Setkáváte se i s tím, že si vaši klienti nejsou schopni dluhy přiznat?
To je největší problém a setkávám se s ním asi u poloviny klientů. Přestože na to kladu velký důraz, často mi podají neúplné informace, třeba z deseti závazků přiznají jen šest. Já nemám možnost si to ověřit a na základě jejich informací vypracuji návrh, který soud schválí, a celý proces se rozbíhá. Jenže následně insolvenční správce předloží seznam všech přihlášených věřitelů a najednou zjistím, že pravda je jinde. A že v tu chvíli už dotyčný nemá příjem na pokrytí splátek a musí se hledat druhá práce, brigáda nebo dary od příbuzných. A přitom kdyby dotyčný na začátku přiznal všechny dluhy, dalo by se to řešit jinak a nedostal by se do takových problémů. Bohužel tohle řada lidí stále nechápe.

Není problém už v tom, že si lidé berou moc půjček?
Podle mě není ani tak problém v tom, že si jich berou moc, ale v tom, že si je berou na nesmyslné věci, které jim nic nepřinesou. Například pokud jsem mladý, nemám velký příjem a chci se svou partnerkou někde bydlet, tak si hypotéku na bydlení musím vzít, ale nebudu si brát 2,5 milionu na rozpadlý barák s domněnkou, že ho budu splácet a opravovat. Rozumnější je vzít si 800 tisíc na panelákový byt, který splní účel bydlení a budu ho splácet o polovinu kratší dobu. Ale bydlení je pořád ještě ta rozumnější investice. Za nejhorší považuji kreditní karty, které mají 10 až 15 tisíc korun kontokorent. Dnes je banky nabízejí skoro ke každému účtu. Nakrásně klientovi řeknou, že když si vybere deset tisíc a do měsíce je vrátí zpátky, tak se nic neděje. Ale už mu neříkají, co se stane, když to nevrátí – že po lhůtě přijdou úroky a poplatky, na kterých banka vydělává. Ona navíc ty nedoplatky třeba půl roku neřeší, aby ještě víc naběhly, a pak najednou závazek sesplatní dohromady a chce celou sumu najednou. Znám řadu klientů, kteří se kvůli kreditní kartě dostali do dluhové spirály.

Lze říci, že vaši klienti patří spíš k sociálně slabší vrstvě, anebo to není pravidlo?
Není to pravidlo. Například tu byl i pár poměrně mladých klientů, jejichž příjem byl na pelhřimovské poměry dost vysoký. Jenže oba měli dvě až tři kreditní karty. A náhle jeden dlouhodobě onemocněl. Druhý se musel starat o domácnost a výpadek příjmu byl tak výrazný, že najednou nestačili splácet, a jejich závazky byly sesplatněné. A protože exekuci nechtěli, tak si šli půjčit. Jenže v této situaci už klasický bankovní sektor nepůjčí, protože měli záznam v registrech o půjčkách. A tak si museli jít půjčit do nebankovního sektoru, který už jim ale půjčil za mnohem nevýhodnějších podmínek, a díky nim se dostali do spirály.

Kde tedy udělali hlavní chybu?
Bohužel neměli nic naspořeno, a přitom stačilo předtím takové dva až tři měsíce šetřit čistě právě pro případ třeba nemoci. Když to tedy zobecním, myslím si, že nezáleží tolik na výši příjmu, jako spíš na finanční gramotnosti, která je bohužel v naší zemi dost katastrofální. Pokud se s tím nezačne něco dělat, tak se to nepohne k lepšímu.

S tím možná souvisí i to, že na sloupech osvětlení nebo jinde venku je často vidět reklama se slovy „Vymůžeme dluhy". Poptávka tedy zřejmě je. Jak se na tyto nabídky díváte?
Řada z nich je podle mě bohužel nejen na hraně, ale přímo za hranou zákona. Tyto společnosti jsou založené hlavně na psychickém nátlaku na dlužníka a nemají žádné dokumenty s právní hodnotou. Pro mě je naopak rozhodující zákon, striktně se držím soudní cesty.

Pokud pomineme bankroty, čemu dalšímu se vaše firma věnuje?
Zaměřujeme se na širokou škálu činnosti, mými klienty jsou firmy i fyzické osoby. Kromě oddlužení jde také o rozvodová řízení a poradenství v oblasti vymáhání pohledávek soudní cestou, dále krizový management a také poradenství v oblasti individuálních i firemních investic. Každého klienta se snažím nasměrovat a upozornit na finanční rizika, aby nemusel řešit nepříjemné situace. Nakládání s penězi má pořád stejné principy.

Co nejčastěji řešíte u firem?
Největším problémem je většinou změna vedení společnosti. Často jde o firmy, které u nás působí řadu let, ale najednou do vedení přijdou mladí lidé bez praxe a pojem dlouhodobá finanční odpovědnosti je pro ně neznámou. Nevědí nic o zabezpečovacích fondech, nevědí, jak střádat na horší časy, byť by to měl být trezor v kanceláři. Často jim to lze vysvětlit jedině pomocí odstrašujících případů firem, které zainvestovaly někam, kam neměly.

Vy se s klienty potkáváte hlavně v jejich nepříjemných životních situacích. Pojďme ale skončit pozitivně. Do čeho by dnes obyčejný člověk měl investovat, pokud má peníze?
S touto otázkou se nesetkávám běžně, ale čas od času se na to dostaneme. Otázka investice vždy záleží na tom, jak vysoká má být. Pokud jde o 10 až 20 tisíc, tak je asi ideální nějaký dlouhodobý vklad, tedy forma bankovních produktů. Pokud jde o statisíce až miliony, tak bych určitě doporučil nemovitosti. Investice do nich se navíc často může propojit s pravidelným příjmem z nájmu. Ceny nemovitostí se teď sice drží na stejné úrovni, ale právě proto je teď podle mě ideální období na jejich nákup, protože ceny za pět let mohou být jinde.

Autor: Jan Mazanec

6.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Do Putimova zašli volit dva Markové Šalandové

Volby ve Včelničce.
4

Volební komise se ve Včelničce baví také háčkováním

Na nesprávném místě: Ze základní školy poslali voliče do kulturního domu

Kamenice nad Lipou – Stále rušno mají dnes ve volební místnosti v Kamenici nad Lipou. První, kdo svůj hlas do urny ve volební místnosti na tamní základní škole vhodil, byl člen komise Ján Lettrich.

V Nové Cerekvi nenechali volit muže, který měl nesrovnalosti s trvalým bydlištěm

Nová Cerekev – V Nové Cerekvi na Pelhřimovsku mělo v pátek v 18 hodin odvoleno 145 voličů. Desítka z nich přišla do volební místnosti na radnici městyse s volebním průkazem.

V nejmenší obci v zemi přišel k volbám první volič krátce před patnáctou hodinou

Vysoká Lhota – Do nejmenší obce v České republice, Vysoké Lhoty na Pelhřimovsku, přišel první z patnácti zapsaných voličů v pátek odpoledne zhruba deset minut před patnáctou hodinou.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení