Ke kronikářské abecedě, s níž kronikáře pravidelně seznamuje Helena Nováková z pelhřimovského muzea, přibyla nová položka – informace o vedení příloh ke kronikám.
Ty přítomným podali Irena Krčilová a Pavel Holub z pelhřimovského archivu, kteří připravili k výkladu i názornou prezentaci.
A o jaké novinky v práci kronikáře jde? Zatímco dříve byly přílohy věcí kronikářovy iniciativy, jsou dnes podle zákona součástí kroniky.
Mohou obsahovat například fotodokumentaci, pohlednice, ale i audio a videodokumentaci. Důležitý je i způsob uchování dokumentů, aby zůstaly neporušeny.
Neměly by být ve vlhkém ani v příliš suchém prostředí nebo tam, kde by je mohl napadnout hmyz či myši. Helena Nováková se v této souvislosti obrátila na přítomné kronikáře s návrhem, že starší kroniky mohou dát do muzea nebo do archivu, kde budou bezpečně uloženy.
Není pochyb o tom, že kroniky jsou nenahraditelným pramenem informací nejen pro autory knih, ale i pro pracovníky místní správy a obyvatele obcí a měst. Kronikáři jsou si toho vědomi a věnují psaní kronik a shánění materiálů do příloh hodně úsilí.
Dnes je zápis do kroniky podřízen daleko více městskému nebo obecnímu úřadu, kterému kronikář musí předložit zápis k posouzení.
Není také možné psát do kroniky o lidech bez jejich souhlasu, neboť hrozí nebezpečí porušení zákona o osobních údajích.
Soudobé kroniky se tak stávají úředními dokumenty a kronikářovo podání se musí přizpůsobit byrokratickým pravidlům. Přílohy ke kronikám tak mohou přispět k odlehčení a osobitému tónu kronikářského sdělení, úředním šimlem poněkud osedlanému.
Marie Fronková
