Komunikaci mezi sebou totiž navázali potomci rodin, které dopisování mezi Prahou a ruským Soči zahájily.

„Vůbec jsem netušil, že kromě včerejší odpovědi a případného dalšího poděkování za kopie článků z tisku, které jste mi slíbili, budu mít tak brzy příležitost a vlastně i povinnost se vám ozvat,“ napsal syn původních pisatelů Ivan Hanuš do Agentury Dobrý den, která rekordy po celé České republice eviduje.

Jedná se o dopis, který Ivan Hanuš věnoval do expozice Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově a jenž dlouholetí známí jeho rodičů odeslali 7. března 1989 jeho matce jako přání k Mezinárodnímu dni žen.

Dopis odeslaný z ruského města Soči byl do Prahy doručen 26. března 2017, tedy přesně po 28 letech a 19 dnech, a to na správnou adresu, kde ovšem mezitím již bydlel vnuk bohužel již nežijící adresátky. „Jsem rád, že nejde v tomto případě pouze o senzaci, kdy doba mezi odesláním a doručením dopisu trvala 28 let, ale že díky novinářské obci se podařilo to, že přátelské kontakty mezi českou a ruskou rodinou pokračují, byť o generaci dále,“ pochvaloval si Miroslav Marek, prezident pelhřimovské Agentury Dobrý den a dodal, že i to je smyslem činností mířících do České databanky rekordů.

Neteř Natalie Borisovny Pavlikovské uvádí, že celé své dětství a mládí prožila v Soči v rodině své tety. Protože ta nemohla mít děti, byla pro ni jako její dcera. Ve čtrnácti letech pak odešla studovat mimo Soči. „Ozvala se mi neteř Natalie Borisovny Pavlikovské, což je odesílatelka dopisu. Jak jsem pochopil, reagovala na televizní vysílání v Soči, ve kterém se hovořilo o dopisu, který do Prahy došel až za 28 let. Zřejmě záznam nebo alespoň obsah jí někdo poslal na její adresu. Ona teď ale žije jinde než v Soči, dokonce i mimo Rusko,“ řekl Ivan Hanuš.

Natalie Borisovna zemřela v roce 2011. „Neteř dále uvádí, že na korespondenční styk její tety s přáteli z Československa si vzpomíná,“ informoval Hanuš.