„Připadá mi normální pomáhat, obzvláště pokud člověk tu možnost má,“ říká Majer, jinak také předseda Dřevozpracujícího družstva o počinku, který ředitelka Centra Jana Moravcová označila za nejkrásnější vánoční dárek.

Jak vás toto ne zcela obvyklé řešení napadlo?

Majer: Pokaždé, když někdo slaví výročí, spousta pozvaných hostů přemýšlí, čím by mohli oslavence uctít. Takže se sejde spousta „růžových hrnečků“, na které se poté beztak jenom práší. A to je škoda. Tak jsem nadnesl, že bychom se mohli místo takových darů raději složit na nějakou bohulibější záležitost.

Moravcová: Pan Majer je příliš skromný. Kromě peněz nám pomohl už přímo samotnou myšlenkou, že obdaruje druhé něčím, co mohl mít sám pro sebe. Tím nám vyjádřil obrovskou sounáležitost a důvěru, čehož si všichni moc vážíme.
Porozumění se ale teď moc nenosí.

Majer: Mně to přijde naopak přirozené. Je fakt, že se mezi lidmi nechají často vypozorovat i hamižníci a závistivci. Stejně tak je tu ale spousta lidí, kteří rádi pomohou potřebným. Tak je to koneckonců správné.

Kolik jste mentálně postiženým vlastně věnoval?

Majer: Já vlastně ani nevím. Něco málo jsem tam odvezl osobně, většina peněz ale odešla přímo na účet.

Moravcová: Bylo to okolo třiceti tisíc korun. Když jsem se o tom dozvěděla, docela to se mnou zamávalo.

Už víte, co si s těmi penězi počnete?

Moravcová: Původně jsem je chtěla použít na provozní náklady. Pak jsem se ale rozhodla ponechat si tuto částku jako základ pro přístavbu našeho Centra. Víme o zájmu dalších klientů z Pelhřimovska. Abychom je ale mohli přijmout, potřebujeme rozšířit prostory.

Pokud odbočíme od tohoto dobrodiní, mezi štědřejší dárce patří tradičně i samotné Dřevozpracující družstvo.

Majer: Otázka vztahu firmy k okolí se formovala už někdy před deseti roky. Pocit sounáležitosti patří k naší základní filosofii. Proč ostatní nepodpořit, pokud můžeme. Na tom nevidím nic zvláštního.

Když už jsme u těch vánočních dárků, jaký nejhezčí jste dostali?

Majer: Určitě jím je moje dcera, která se nám tehdy narodila čtyři dny před Vánoci.

Moravcová: Nejkrásnější dárek jsme dostali právě letos. Nejde jenom o ty peníze, které se nám samozřejmě moc hodí. Cením si i silné morální podpory od pana Majera. Letošní rok pro nás byl hodně těžký, o to více si vážím lidí, kteří nás v tom nenechali.

A jak strávíte letošní svátky?

Majer: Pevně věřím, že tradičně. To znamená v nejširším rodinném kruhu. Naše vnoučata, to je živel. Proženou se barákem jako velká voda. A když pak odjedou, žena jen spráskne nad tou spouští ruce, že to zase byly svátky (smích). Ale je to nádhera, fakt. Veselo musí být.

A dáváte si třeba i nějaké to předsevzetí do nového roku?

Majer: Mockrát jsem přemýšlel nad tím, co bych chtěl. Pak člověk mnohdy zjistí, že doopravdy šťastným jej učiní něco úplně jiného. Jak řekl někdo moudrý, co je to platné, že bláznivě šplháte na žebřík, když ho máte opřený o blbou zeď. Nevím, speciálně my, Češi asi máme v povaze pořád se za něčím hnát. Mít všeho víc, pokud možno úplně nejvíc. To pravé bohatství se přitom skrývá úplně v něčem jiném.