Některé vede prostě jen chuť si zahrát, klidně bez publika ve zkušebně. Je to případ československé undergroundové kapely Lucky Nero. Sami její členové se nazývají „garážovou kapelou", přičemž garáž, kde zkoušejí, se nachází v Humpolci. O fungování garážových kapel a hudbě mluvil člen Lucky Nero Budy Sam.

Jak a proč vznikla kapela Lucky Nero?
Kapela vznikne tak, že se sejdou lidi, kteří mají hudební nebo jiné nástroje schopné vyluzovat zvuky a začnou je ladit do stejných akordů. Nás baví muzika, užíváme si čas strávený společným hraním, hrajeme pro vlastní zábavu. Vše ostatní je nepodstatné.

Kdo tvoří Lucky Nero?
Vynikající houslistka Vanesa, Dr. Bum Lombardo jako studovaný klavírista a zručný kytarista dostal v Lucky Nero důvěru v bouchání do bubnů, Kembelín Prokeš studovaný elektrický kytarář v Lucky Nero basuje, na mě zbyly kytary asi proto, že mám doma klavír, na který hraje líp moje starší sedmiletá dcera. Je pravdou, že si nástroje v průběhu hraní různě prohazujeme, pomáhá nám to posunovat muziku kýženým směrem. Já třeba jako jediný v kapele nemám hudební vzdělání, neumím noty. Z principu se je nechci naučit, zakládám si na tom, že jsem nikdy nevzal žádnou hudební lekci. Jsem hudební samouk, stejně jako můj děda, svého času slovutný hospodský harmonikář. Takže když mám pocit, že basa má nějak znít, vezmu ji do ruky a jmu se basovat. V tom okamžiku mám ale obsazenou kytaru, opouštíme původní píseň a vzniká nový kus. Obdobně to je s bicími. Jen k houslím všichni vzhlížíme s pokorou.

Jak skládáte hudbu?
My ji v podstatě neskládáme, ona vypadává ze společných jamů. Naše písně jsou postavené na improvizaci. Hudební i textové. Pokud hraješ v Lucky Nero, neustále musíš být ve střehu. Kdokoli ze spoluhráčů v kapele tě může překvapit neočekávaným nástupem. Každá naše píseň proto má sto a jednu verzi. Po mnoha společně projamovaných letech ale pozoruju, že návštěvník našeho koncertu může nabýt dojmu, že jde o přesně stylizované kusy. Když cokoli děláš poctivě, pravidelně a dlouhodobě, zlepšuješ se v tom. My v tom snad nejsme výjimkou.

Jak byste popsal vaši hudbu?
Někde o nás napsali, že jsme punková kapela. Tomu jsem se musel smát. V průměru nám je 35 plus, máme asi 10 dětí, vysoký školy, rozhodně nejsme žádná punková kapela. Hrajeme líný garážový industriální post rock rozsekaný psychedelickými houslovými riffy, to je aktuální oficiální verze pro tisk. Na příští zkoušce ale může být všechno jinak.

Někde jsem četla, že vaše koncerty jsou nepočetné.
Jasně. Navenek se může zdát, že smyslem každé kapely jsou koncerty, desky, rádia, plné sály, pištící fanoušci. To ale není případ garážových kapel. Pro mě osobně se to podstatné v kapele odehrává ve zkušebně. Víc si užívám samotnou tvorbu muziky, to mě naplňuje. A pak je v podstatě jedno, jestli hrajeme pro sebe ve zkušebně, pro padesát lidí v malém klubu, nebo na open air festivalu.

Lucky Nero nedávno koncertovali v havlíčkobrodském klubu Oko s legendární kapelou Plastic People of the Universe. Jak k tomu došlo?
Chtěli jsme v Brodě, kde jsem se narodil, udělat koncert. A viděl jsem, že tam budou hrát PPU, legendy z podstaty věci. Překvapivě strašně jednoduše jsme se s nimi domluvili. Často velikost poznáš v malých detailech, to je přesně případ lidí z PPU. My hráli až poté, co oni ukončili svůj výborný koncert. Než si sbalili aparatury a než my naladili, zůstal v Oku jen zlomek původně narvaného klubu. Byť jsme museli hrát bez houslistky, která má doma nové krásné miminko, byl to pro nás zvláštní zážitek.

Jak lidé reagují na vaši hudbu?
Nám je od začátku jasný, že nikdy nebudeme mainstream ani rádiová kapela. Spoustě neznalých lidí padne brada, když spustíme. Vůbec nečekají tak hutný zvuk, dvacetiminutovou úvodní skladbu ani občasné hoblovačky. Neznám kapelu, ke které bych nás přirovnal. Když přijde totální blbec, jehož největším životním výkonem je patnáct desítek v místní hospodě a před koncertem vyřvává, jestli neumíme něco od Kabátů, pošleme ho v klidu do šatny. Jednou za mnou po koncertě přišel člověk, že je mu už teď jasné, že jsme umělci, ale proč prý nehrajeme něco pro lidi. Bylo nám opakovaně vyhrožováno přeřezáním strun. Na druhou stranu po koncertě PPU za námi přišel Michal Ambrož ze skupiny Jasná páka, respektive Hudba Praha, člověk, ke kterému já cítím velký hudební respekt, a řekl, ať mu pošleme nahrávku do rádia, kde on moderuje, že by si naše partička zasloužila prostor v rádiovém éteru. Byť jsme mu tu nahrávku asi neposlali, protože přece nejsme rádiová kapela, tyhle momenty nás utvrzují v tom, že jsme na správné hudební cestě, byť ta bude nekonečná a navždy ohraničená stěnami garáže naší zkušebny.

Letos jste vydali vaše první oficiální CD?
Já jsem typický konzument živé hudby. Často chodím na koncerty a ve spoustě případů narazím na zajímavou kapelu, jejíž desky ale doma nemůžu poslouchat. Jsou strašně čistý a uhlazený, nemají v sobě syrovost živého hraní. My jsme se vloni před Vánoci domluvili s Ondřejem Ježkem a strávili jsme jeden den ve studiu Jámor. Ondřej je obrovský machr, v oboru respektovaný člověk. Měli jsme jasnou představu – dostat ze sebe originální zvuk garážových kapel a Ondřej nám s tím pomohl. Všechny písničky jsme natočili živě, z první ostré, včetně zpěvů. A pak jsme začali pracovat s těmi nahrávkami a měli ambici udělat profesně pořádnou desku, nahrát individuálně jednotlivé party, nazpívat, dohrát sóla a další zvuky, zvukově učesat. A po neustálém masterování a mixování v xx verzích jsme zjistili, že Lucky Nero je už na té původní živé nahrávce. Kruh se uzavřel. A my tedy po takřka roce vydali tu původní garážovou živou nahrávku.

Co plánujete dál?
Nemáme žádné plány ani ambice. S jednou výjimkou – sejít se ve zkušebně, zmáčknout nástroje a nechat je znít.