Tančit může každý, nikdy není pozdě začít, vyzývá Dagmar Chrpová z kamdance

O tom, jaký byl první rok a jaké má 
se školou plány do budouc
na, mluvila Dagmar Chrpová v rozhovoru pro Deník.

Jak vás vlastně napadlo založit v Kamenici taneční školu?
Na tuhle otázku pro mě není snadné jednoznačně odpovědět. Určitě to bylo spojení více věcí. Tanec mě vždycky fascinoval. J to pohyb, ale oproti sportu působí více
i na kultivaci lidského ducha a rozvoj fantazie. Navíc sestra je tanečnice, má v Bratislavě taneční školu. Čímž nemyslím, že bych vyloženě opisovala, ale poskytla mi inspiraci a cenné rady do začátku. A důvodem, proč zrovna v Kamenici, je, že mám pět dětí, takže o komplikovaném dojíždění za kroužky vím své. A jelikož nemám ráda takové to plané stěžování, že v mém okolí není, to co bych si představovala, vzbudila jsem se jednou ráno s pocitem, že to zkusím změnit.

A povedlo se. Kamdance má za sebou první rok fungování. Jak byste ho zhodnotila?
Řekla bych, že máloco se nepodařilo. První rok měl být zkušebním obdobím a nějak jsme počítali s tím, že ne všechno se ujme. Nakonec se do konce školního roku udržely všechny kroužky a zůstala i valná většina členů zapsaných v září. To považuji za ohromný úspěch. Na začátku letošního roku jsme navíc dostali dotaci z Fondu Kraje Vysočina, která nám velmi pomohla ustát to finančně a umožnila i nákup tréninkových pomůcek. Ten smutnější aspekt je, že v současných podmínkách by to bez finanční podpory zvenčí nešlo – navzdory tomu, že kroužky se mohou zdát na místní poměry drahé.

Co na kamenické poměry znamená drahé kroužky?
Po roce fungování jsme zjistili, že v Kamenici dlouhodobě mnoho volnočasových aktivit vedou lidé zadarmo a ve zdarma zapůjčených prostorách, čemuž odpovídá i symbolická výše příspěvku na tyto kroužky. Těmto lidem patří můj obdiv, ale na druhou stranu, když pak chceme přes stovku za hodinu street dance, každý má pocit, že si na tom mastím kapsy. Nikdo nevidí, že musíme platit nájem a náklady na lektora – který je mistrem světa a dojíždí z Prahy – také nejsou zrovna zanedbatelné.

Do druhého školního roku kamdance vstupuje s několika novými workshopy – jógou a fit-jazzem. Co na lidi čeká, na co byste je nalákala a co si mají představit pod pojmem fitjazz?
Workshop jógy u nás není úplnou novinkou – po celý loňský rok dojížděla jedenkrát do měsíce s jógovými workshopy Lucie Walachová z Brna. Tyhle dva nové workshopy vznikly z naší snahy přinášet do oblasti něco nového a méně tradičního. Seminář zaměřený na jógu 
a ajurvédu (tradiční indickou medicínu) povede zkušený učitel a terapeut Ajay Bobade, který se narodil v Indii, 
v tradiční bráhmanské rodině. Díky tomu je jeho přístup poněkud odlišný od toho, co známe od učitelů v Evropě 
a Americe. Snaží se přibližovat žákům cvičení jógy v širším kulturním a myšlenkovém kontextu, což by mohlo být zajímavé nejen pro jógové začátečníky, ale i pro ty, co už se cvičením nějaké zkušenosti mají. Na fitjazz jsme narazili prakticky náhodou. Líbilo se nám jeho motto „Tančit může každý", které je v naprostém souladu s myšlenkou kamdance. Jedná se
o úplně nový směr, který vymyslela Češka – tanečnice a choreografka Helena Peerová. Fitjazz kombinuje prvky jazzového a scénického tance, zároveň léčí, napomáhá správnému držení těla, odbourává bolesti zad a harmonizuje svalové napětí. Pro znalce fitness terminologie můžeme dodat, že patří do kategorie Body and Mind, jako třeba pilates. Kamenice bude – tentokrát skutečně exkluzivně – jedním z prvních míst mimo Prahu, kde si fitjazz budete moci zacvičit, tak jsme sami zvědaví, s jakou odezvou se setkáme. Plánujeme první seminář na neděli 18. října, a pokud by se ukázalo, že je zájem, nebráníme se v budoucnu ani zavedení pravidelných lekcí. No a do třetice, v říjnu odstartuje dvouměsíční Taneční expres – přípravu na plesovou sezonu pro starší a pokročilé, s lektory z Tanečního klubu Pelhřimov.

Zájemci se do kurzů Taneční
a pohybové školy kamdance, mohli zapsat již minulou sobotu na Vlasenickém tvoření. S jakým zájmem se tato možnost setkala?
Vlasenické tvoření byla 
v první řadě úžasná akce 
a děkujeme Vlasenici za pozvání a tradiční pohostinnost – protože část naší party tam i nocovala, abychom mohli den předem po prázdninové pauze trochu potrénovat. Bylo to hezké zakončení prázdnin, pořádně jsme si to užili, a že se zapsalo jen pár lidí, nám nevadí – měli jsme velkou konkurenci v podobě třiceti tvořivých dílniček a vernisáže soch. Kamdance vystupovala v rámci doprovodného programu, při vystoupeních bylo publikum výborné, což bylo důležitější než počet přihlášených. Zkusit postavit zápisový stánek na Tvoření byl vlastně nápad mojí kolegyně, která je mimo jiné i produkční téhle vlastnické akce a od začátku jsme to brali jako pokus. Teď napřeme síly k „našemu" zápisovému dni.

Ten se chystá na sobotu 19. září na kamenickém sokolském hřišti. Kromě možnosti zápisu do jednotlivých kurzů se mohou příchozí těšit na bohatý program. Co na ně čeká?
Samozřejmě odpoledne 
plné tance, hudby a zábavy, kde mimo jiné vystoupí tři hudební skupiny. Od 13 hodin až do večera se na pódiu vystřídají všichni naši současní i zbrusu noví lektoři. Uvidíte choreografie a vystoupení všech našich dětských složek – takže vás čekají malé gymnastky i větší tanečnice, parkouristé, taekwondisté a street danceři. Ti všichni na sobě udělali za loňský školní rok ohromný kus práce, takže se na jejich vystoupení sama moc těším. Nebudou chybět ani profesionálové z našich dvou spřátelených tanečních škol – pražské BDS Academy a bratislavské Elledance. Tancovat budou i psi a koně, kdo nevěří, ať se přijde podívat.

Kamdance letos nově rozšíří svou působnost i do Jindřichova Hradce. Co tamním zájemcům 
o tanec nabídnete? A proč zrovna expanze na Hradecko?
Do Jindřichova Hradce bude jezdit jeden z výbor-ných lektorů světové úrovně z pražské BDS Academy, 
o níž už tu padla zmínka, 
a která zaštiťuje i stávající hodiny street dance v Kamenici nad Lipou. Hradec nás napadl, protože odtud k nám jezdily tancovat děti v loňském roce. Jako první jsme tam oslovili II. Základní školu Janderova a okamžitě jsme se tam setkali se vstřícným přístupem, takže jsme dále nepátrali. Lekce street dance tam začnou od října a budou se konat každý čtvrtek.

Kamdance nabízí vyžití pro děti i dospělé. Děti asi není tak těžké přesvědčit, aby šly tančit a hýbat se, ale co dospělí? Proč by se měli pustit do tance s kamdance?
Snažíme se zařazovat do rozvrhu aktivity, které v Kamenici nejsou. Přiznávám, že si vybíráme poněkud „sobecky" věci, které nám tu chybí, a chtěli bychom je vyzkoušet sami – což nám dává sílu, snažit se je prosadit. Chceme nabídnout aktivity, které nemají v našem okolí obdoby. Snažíme se samozřejmě poskytnout možnost osobního rozvoje nejen dětem, ale i dospělým, protože nikdy není pozdě začít tančit. Přiznávám, že to není lehké, ale doufám, že i dospělí se s námi postupem času rozhýbou.

Jaké si kladete cíle pro letošní rok? O jaký krok dál byste chtěla kamdance posunout?
Mým největším cílem je založit soutěžní složku street dance. Skupinu složenou z nejlepších a nejzapálenějších dětí, které by jezdily tancovat na soutěže konající se po celé České republice a v Evropě. Učí je ostatně jeden z nejlepších českých street dancerů Daniel „Deen" Lipták, vícenásobný mistr světa. Problém je – jak už bylo zmíněno – výše členského příspěvku. Takže v tuto chvíli sháníme sponzora přímo pro tuto soutěžní složku, abychom mohli bez zvyšování ceny dětem zavést tréninky ještě alespoň jednou do týdne.

Jak se dá udržet projekt taneční školy na maloměstě, jako je Kamenice?
Jak je vidět po uplynulém roce, dá se to, i když tomu mnozí ze začátku nevěřili, ale já věřím stále. Je ovšem pravda, že jsem si mnohdy během toho roku říkala, že kdybych věděla, co všechno přijde, tak se do projektu snad ani nepustím – teď mluvím hlavně o administrativní stránce věci. Haldách papírů, které člověk nevidí, ale ztěžují jakékoli lidské snažení snad ze všeho nejvíc.

Jak už jste zmínila, máte početnou rodinu, pět dětí. Dá se skloubit vedení kamdance s péčí o tak velkou rodinu?
Někdy bych řekla, že nedá. Ať se hnu, kam chci, vždycky je tu někdo, nebo něco, na koho, nebo na co se nedostává. Někdy mám pocit, že ne-existuje způsob, jak dělat věci správně. Že to v domě dost často vypadá jako po výbuchu, je asi to nejmenší. Ale strávila jsem s dětmi na mateřské dovolené dvanáct let 
a samozřejmě jsem měla potřebu posunout se zase někam dál. První rok to byl velký chaos – pro celou rodinu to bylo nové a velmi, velmi náročné. Letos už i nejmladší synek nastupuje do školky 
a já si slíbila, že budu striktně dělit čas mezi rodinu 
a kamdance, a pevně věřím, že se tak všem i všemu bude dařit. Čímž chci v poslední větě, ale neposlední řadě poděkovat za trpělivost a podporu celé mojí rodině – manželovi, dcerám a synům, mojí mámě – a kamarádce a spolupracovnici Marii Houškové, protože bez nich by tady kamdance nebyla.

Nela Kyselová