V pátek jsme blahopřáli k svátku necelým 136 tisícům Vašků a Vendů, což je o dvacet tisíc méně než před deseti lety. Starší generace Václavů postupně vymírá a nových už se zdaleka nerodí tolik jako kdysi.

Na Vysočině zvolily loni jméno Václav pro svého syna pouhé tři desítky rodičů.

Konkrétně v Havlíčkově Brodě to bylo jen jediné dítě, stejně tak jako letos, byť rok ještě nekončí. Ale i tak…

Čtyři Vašíci loni přišli například na svět v pelhřimovské porodnici a zrovna tak čtyři se narodili v Novém Městě na Moravě.

Také matrika v krajském městě hlásí za rok 2011 čtyři nově narozené kloučky tohoto jména s trvalým pobytem v Jihlavě.

Jméno Václav se hlavně dědí

Snad jen Třebíč, kde mají dokonce Václavské náměstí a pravoslavný kostel svatého Václava a svaté Ludmily, je ve zmíněné statistice výjimkou. „Zatímco loni se v třebíčské porodnici narodilo jen pět Václavů, za letošek už jich je deset," sdělila vedoucí oddělení matrik a evidence obyvatel třebíčské radnice Jaroslava Makovická.

„Můj otec byl Václav, já jsem Václav a jeden z mých dvou synů je také Václav. Jsem příznivcem tradičních českých jmen," říká někdejší starosta Číměře na Třebíčsku Václav Komínek.

Stejně jako v jejich rodině se i v jiných toto jméno často dědí. „Jmenuji se Václav po svém otci a určitě by se mi v budoucnu líbilo, kdyby jednou i můj syn dostal jméno Václav," říká třicetiletý Vašek Šmach z Hodic na Jihlavsku. Že má jmeniny na státní svátek, je podle něj velká výhoda: „Mám volno, a tak můžu slavit s přáteli, letos to navíc tak pěkně vyšlo, že je to pátek, a prodloužený víkend se hodí."

Václav Nedoma z Velkého Meziříčí sice svůj svátek ve velkém neslaví, ale volný den vítá. „Alespoň máme s kamarády záminku zajít bez výčitek na pivo," dodává.

28. září je státním svátkem teprve od roku 2000. Den české státnosti, jak se oficiálně jmenuje, je připomínkou odkazu svatého Václava, patrona české země. Ten se v současnosti znovu těší velké oblibě nejen mezi věřícími, ale i mezi ateisty.

Kult patrona a ochránce českého národa, jenž se odvíjí od desátého století, pěstují velká města i malé vísky, jednotlivé farnosti i radnice.

Svatováclavské poutě a jarmarky, které se za komunismu z českých zemí téměř vytratily, se o tomto prodlouženém víkendu uskuteční v různých koutech republiky.

Zřejmě největší svatováclavskou poutí na Vysočině je ta ve Světlé nad Sázavou. Potrvá ještě do neděle a ve sklářském městečku se během ní pokaždé několikanásobně zvýší počet obyvatel. Náměstí a přilehlé ulice jsou plné atrakcí a stánků, zítra se zde konají i prohlídky středověkého podzemí.

Za věčného vládce české země byl svatý Václav prohlášen už ve dvanáctém století. „Jeho kult má zcela zásadní význam, Václav stojí v čele českých patronů, je patronem nejoblíbenějším a jeho kult je v českých zemích nejrozšířenější a má nejdelší tradici," řekl historik umění Jan Royt. „Jeho kult neznal hranic náboženských sporů, uctívali ho katolíci i utrakvisté, což byli potomci husitů," připomněl Royt.

Tradice byla živá v době baroka a obraceli se k ní i obrozenci v devatenáctém století. „Svatý Václav provází český národ od jeho zrození až po současnost, proto si určitě náležitou pozornost zaslouží," poznamenal historik.

U příležitosti státního svátku pořádají svatováclavské slavnosti také sládci a vinaři, protože svatý Václav je i jejich patronem. Proto také včera havlíčkobrodský pivovar Rebel pořádal první Svatováclavské trhy, kde se točil pivní speciál Svatováclavský drsoň. Ve Slovácké chalupě v Rožné na Žďársku zase můžete celý víkend ochutnat velmi silné Svatováclavské pivo, které zrálo ve sklepech pod dozorem sládků déle než sto dní.

---------------------

Historik: Tradice má stále co říct i dnešku

Vysočina Český kníže a světec Václav vyvolával a zřejmě bude dál vyvolávat vášnivé diskuse. „Mohou za to různorodé ideové vlivy a deformované pohledy, které do svatováclavské tradice v minulém století vnesly některé politické síly," píše na webu www.avcr.cz znalec církevních dějin Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. Je však přesvědčen, že tuto nejstarší nepřetržitě udržovanou státní, duchovní a národní tradici je možné i v současné éře rozvíjet.

Může být podle Šebka součástí etické kultivace veřejného prostoru a pomoci při hledání hodnot převyšujících jen úzce konzumní pohled na svět. Posílit by mohla vědomí společenského významu vzdělání a vědy, které byly hybnou silou vývoje od přemyslovských počátků státu až po současnost, dodal.

Známým Václavovým ctitelem byl v české historii panovník Karel IV., který cílevědomě budoval jeho kult. V novodobých českých dějinách byla vrcholem svatováclavské úcty připomínka milénia od smrti svatého Václava v roce 1929. Tehdy historici stanovili datum jeho smrti na rok 929, nyní se přiklánějí spíše k roku 935. Už tenkrát se ale podle Šebka vedly vášnivé debaty o rozdílných stanoviscích, které vyplývaly z problémových vztahů církve a státu a v jejichž důsledku byly oslavy rozděleny na státní a církevní.

Kníže a světec

Problém komplikovalo i to, že Češi vnímají sakrální symboly současně jako náboženské a jako národní. Část společnosti Václava totiž vnímá jako knížete a část jako světce. Přes to všechno se svatováclavské slavnosti staly podle Šebka manifestací podpory jednotící národní a státní ideji, kterou kníže ztělesňoval.

Díky ní získala svatováclavská tradice důstojnou pozici v pomyslném panteonu národních tradic, k nimž se hlásila i „masarykovská" republika. V době ohrožení země na konci třicátých let se k svatému Václavu jako jednotícímu národnímu prvku a symbolu hlásili reprezentanti různých názorových skupin, včetně levicově orientované inteligence.

Po nacistické okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se v přístupu ke svatováclavské tradici začaly podle Šebka projevovat naprosto protikladné tendence. Sloužila k posilování českého národního vědomí. Zneužívala ji ale také nacistická propaganda a proněmečtí kolaboranti ke zdůvodnění podřízenosti českých zemí Německé říši.

Po válce se v důsledku zneužití svatováclavského kultu zdůrazňovaly spíš jeho vazby na východní křesťanství. Komunisté se po uchopení moci snažili svatováclavskou tradici potlačit. To se jim ale nepodařilo, takže v letech 1968 a 1989 se stal právě prostor kolem Václavova pomníku na Václavském náměstí místem odporu proti komunistickému režimu.

Komunistická deformace svatováclavské tradice, která Václava vydávala za slabocha a jako vzor silného vůdce vyzvedávala naopak jeho bratra Boleslava, ovlivňovala část společnosti ještě počátkem devadesátých let. „Proto vyvolávaly snahy uzákonit Den české státnosti 28. září na politické scéně rozpaky a přijetí zákona oddálily do roku 2000," soudí historik. Svátek však výrazně připomínala oslavami a poutěmi církev.