VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je úžasné, když holky po letech děkují za vše, co jsme pro ně udělali

Počátky – Z malého domku pro sirotky se v roce 1950 stal dětský domov a v sedmdesátých letech vznikl výchovný ústav a v roce 2005 byl oficiální název upraven na Výchovný ústav, dětský domov se školou, střední škola, základní škola a školní jídelna (VÚDDŠ).

30.5.2013
SDÍLEJ:

Ředitelka Jiřina Nesládková ve své kanceláři. Foto: Karolína Hovorková

Ředitelka ústavu Jiřina Nesládková se s námi podělila nejen o neblahé zkušenosti s některými ze čtyř desítek děvčat, ale také o příjemné zážitky, které s nimi denně zažívá.

Jak jste se vlastně k práci ve výchovném zařízení dostala?
Vždycky jsem se účastnila různých dětských táborů, pomáhala jsem v mateřské školce a velice mě lákala práce s dětmi. Do tohoto školského zařízení jsem přišla v osmnácti letech. Po gymnáziu jsem totiž nechtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole. Jako asi v každé profesi začátky nebyly lehké. Například se mi přihodilo, že věkový rozdíl mezi mnou a žákyní byl zhruba půl roku a to vám na autoritě nepřidá. Postupně jsem pracovala na různých pedagogických pozicích. A když pak předešlý ředitel odcházel do důchodu, přihlásila jsem se do konkurzu, kterým jsem úspěšně prošla.

Co se pro vás jako vychovatelku po nástupu do vyšší funkce změnilo?
Na jednu stranu má pozice ředitelky své plusy. Můžu nasměrovat vývoj věcí určitým směrem. Na druhou stranu jsem nucena zaobírat se více papíry než dětmi. Naštěstí jsem si ale ponechala několik hodin, abych neztratila kontakt s děvčaty.

Jaké největší odměny se vám dostává za náročnou práci, kterou v tomto zařízení odvádíte?
Je skvělý pocit, když se vám ozvou děvčata, která naším zařízením prošla před lety a děkují vám za vše, co jsme pro ně udělali. Dokonce jsem jedné z nich byla nedávno na svatbě za svědka. Nebo když se dokážou omluvit, uvědomí si, že udělaly chybu. Samozřejmě ale dovedou také úžasně zlobit.

Jakého rázu jsou problémy s těmito dívkami?
Největším problémem jsou asi útěky. Ve většině případů neutíkají přímo od nás, ale během dovolenek u svých rodin. Může se stát leccos, nějak se doma nepohodnou a pak se třeba nevrátí ve stanovenou dobu. Charakteristické je pro ně zkratkovité jednání, drzost a vulgarita. Potýkáme se i s kouřením. Velkým lákadlem jsou také drogy. Ne že by je pravidelně užívaly, ale alespoň jednou to zkusí. Ale to můžeme dnes sledovat na každé základní i střední škole. Největším problémem poslední doby je ale neustále se zvyšující agresivita. A to nejen ta vzájemná mezi dívkami, ale i agresivita směřovaná proti vychovatelům.

Dosahují vaše svěřenky nějakého vzdělání?
Děvčata odcházejí s výučním listem z oboru kuchař, číšník. A jelikož zde tráví i většinu svého volného času, prázdniny, svátky a podobně, během pobytu u nás se naučí i šít, vařit a pracovat s počítačem.

Mají možnost nějakého sportovního či uměleckého vyžití?
Co se sportů týká, mohou hrát stolní tenis nebo volejbal, jezdí na kolech, chodí do bazénu a bruslí. Během dne otevřených dveří pak připravují stanoviště, kde učí návštěvníky vyrábět různé předměty – prezentují tak činnosti, kterým se věnují celý rok. Vyrábějí šperky z korálků, mandaly z písku nebo zdobí porcelán ubrouskovou technikou.

Jak u vás Den otevřených dveří probíhá?
Hosté se mohou podívat do učeben ve škole, prohlédnout si staré kroniky. Na internátu mohou nahlédnout do pokojů. Venku pak probíhají kulturní vystoupení a všichni příchozí si mohou něco vyrobit a odnést. Mile nás překvapila i nezvykle vysoká návštěvnost. Podívat se přišli i zastupitelé města.

Jak se dívky do takového zařízení dostanou?
Děti jsou v zařízení umístěny na základě soudního rozhodnutí poté, co projdou diagnostickým ústavem, kde s nimi pracují specializovaní pedagogové a psychologové. Pak se dostanou k nám.

Co je hlavním účelem ústavní výchovy? Snažíte se dívky nějak převychovat?
O převýchovu rozhodně nejde. Ve věku, kdy k nám přicházejí, by to zřejmě ani nebylo možné. Spíše se snažíme řešit problémy v chování. Naučit je, jak žít v běžné společnosti. Navázat kontakt s rodinou, a především jej udržet.

Jakým způsobem se děvčata učí spolupráci a komunikaci?
Naše zařízení spolupracuje s domy s pečovatelskou službou a s nemocnicí, kam naše svěřenky jezdí pomáhat a zajišťovat kulturní program. I tímto způsobem se mohou naučit vycházet s cizími lidmi a hlavně vidí, jak to v životě chodí.

Zaznamenala jste nějaké konflikty vašich svěřeňkyň s místními obyvateli?
Naše holky jsou naše holky. Objevují se případy krádeží v obchodě. A věci jako tyto si každý pamatuje lépe než ty dobré. Také jsou hlučnější, to je pravda. Ale nestalo se nám, že by si sem někdo z obyvatel Počátek přišel vyloženě stěžovat. Navíc když s nimi jdeme na výlet nebo pochodové cvičení, celou cestu po návratu s kolegy procházíme ještě jednou a kontrolujeme, zda dívky neodhodily odpadky v přírodě. To se nám snad ale ještě nestalo.

V poslední době se hovoří o přesunech kompetencí mezi výchovnými ústavy a pěstouny. Jaký na to máte názor?
Tohle je velice ožehavá otázka. Česká republika se inspiruje především vzory ze zemí západní Evropy, kde opravdu můžete narazit na dětské gangy nebo děti žijící pod mostem. V Čechách je ale naštěstí situace odlišná. Já se hluboce skláním před lidmi, kteří si berou děti do pěstounské péče. Nikdy nemohou vědět, zda se jim dostane nějakého vděku. Nechci být považována za zpátečníka, ale myslím, že by pěstounské rodiny měly být menší. Sama mám tři děti. Vím, jak je náročné se všem z nich věnovat stejnou měrou, a ještě vedle toho vyprat a uvařit. Nechápu, jak se pěstouni, kteří si vezmou kupříkladu dvanáct dětí, zvládají věnovat každému z nich.

Jiřina Nesládková
- je jí 48 let
- má tři děti
- vystudovala gymnázium v Jihlavě a později dálkově učitelství na pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- žije v Počátkách
- je ředitelkou výchovného zařízení v Počátkách

Karolína Hovorková

Autor: Redakce

30.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Na Sibiř má vést nový chodník

Nárazová odorizace zemního plynu.
11

Zemní plyn bude vinou odorizace po neděli víc cítit

OBRAZEM: Klus vyprodal Máj a převzal certifikát o zapsání rekordu

Pelhřimov – Stovky hudebních fanoušků potěšil písničkář Tomáš Klus. Ten ve čtvrtek společně se svojí kapelou Cílová skupina vyprodal Kulturní dům Máj v Pelhřimově a zároveň převzal od prezidenta Agentury Dobrý Den Miroslava Marka certifikát o zapsání do České knihy rekordů.

Byt jako investice? Splátky vás vyjdou dráž

Sníte o vlastní nemovitosti, která bude vydělávat za vás? Fajnová myšlenka, ale neoplýváte-li tučným kontem, vše si pořádně spočítejte. Cesta k úvěru bude totiž náročnější. Tedy pokud přiznáte váš skutečný záměr. Zda se takový úvěr vyplatí, přibližuje Lucie Drásalová, hypoteční analytička Partners.

Policisté hledají zloděje, který rozbil výlohu kamenem

Pelhřimov – Po zloději, který z úterý 14. listopadu na středu 15. listopadu vykradl obchod v Růžové ulici v Pelhřimově, pátrají pelhřimovští policisté.

Novinář uspěl u soudu proti politikovi kvůli členství v Lidových milicích

Vysočina – Okresní soud v Jihlavě ve čtvrtek zamítl žalobu krajského politika na Vysočině za hnutí ANO Josefa Pavlíka na regionálního novináře Miroslava Mareše, vydavatele serveru obcasnik.eu. Pavlík Mareše zažaloval, protože se mu nelíbilo, že o něm novinář napsal, že byl za minulého režimu členem Lidových milicí. Jenže podle politika to není pravda. Po soudu tak požadoval, aby Mareš na svém webu musel napsat, že k tomuto tvrzení nemá žádné důkazy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT