Svou zásluhu na tom má Stanislav Svatek, který spolu s Františkem Joklem pravidelně jeden takový závod pořádá.

Může tak jeden prázdninový víkend obdivovat stará auta, která se sjedou na pelhřimovské náměstí, ale zároveň je pro něho závod i vítanou příležitostí, aby se projel se svou Kočkou – tak říká svému červenému Jaguáru XJS.

Přivezl si ji z Rakouska

Dáma je to v nejlepších letech. „Rok výroby je 1978. Je to čistokrevný anglický vůz s pravostranným řízením, dvanáctiválec, s obsahem motoru 5,3 litru, má necelých 300 koní pod kapotou," popsal své auto hrdý majitel. Pro jaguára, o kterém se dozvěděl přes inzerát, si před čtyřmi roky dojel do Vídně.

„Je velmi pohodlný a jezdí se v něm dobře. Akorát si člověk musí při potkání s druhým vozem uvědomit, že se má držet při pravé straně. Horší je předjíždění kamionu, protože doleva nevidím. Ale stačí si nechat větší odstup. Auto má pěkné zrychlení, takže se s ním, když je místo, nechá předjet," svěřuje se Stanislav Svatek, jak mu na českých silnicích vyhovuje volant na pravé straně.

Jak bylo zmíněno v úvodu, v Pelhřimově se každý rok koná Závod Františka Jokla a Stanislava Svatka. Letos koncem července se uskutečnil už jeho třináctý ročník.

„Franta Jokl začal pořádat závod v Humpolci jako první. Rok nato, aniž bychom o sobě s Františkem věděli, jsme s kamarády dostali nápad zorganizovat jej i v Pelhřimově. Až po třech letech jsme zjistili, že pořádáme podobnou akci nedaleko od sebe v jednom měsíci, proto jsme se rozhodli je spojit," vysvětluje.

Kouzlo starých aut

Před jaguárem měl Stanislav Svatek osm let Volkswagena Brouka. Zájem o veterány u něj tedy není novinka. „Stará auta pro mě mají nedocenitelnou hodnotu. Láká mě hlavně strojařina, ty původní motory. Líbí se mi, že jsou lidi takoví blázni a dovedou je dát zpátky dohromady, čímž staré hodnoty zachovávají. Moderní auta jsou pohodlnější, jsou taky hezká, ale nemají to kouzlo, tu patinu," prozradil na závěr.

Dominika Dufková