Chystal se oslavit svůj svátek poněkud netradičním způsobem a jejich podpora se mu mohla hodit. Jako jediný z rodiny totiž Vašek sebral odvahu vyzkoušet si intro ponor – pro zatím nezkušené zájemce o potápění –, který v soutěži s Deníkem a Potápěčským spolkem Pelhřimov vyhrála jeho maminka Radka Paclíková.

„Jednou už jsem se potápěl, a to s třídním učitelem ze základky, ale jenom v bazénu," svěřil se s předchozími zkušenostmi s tímto sportem oslavenec.

Na pláži, kterou v tento slunečný podzimní den okupovala i jedna otužilá plavkyně, už mu přitom zkušení potápěči připravovali výstroj. „Sestup do vody je z této strany pozvolnější, a pro začátečníka proto vhodnější. Nepůjdeme hlouběji než do šesti metrů. V této hloubce je také k vidění nejvíc ryb, protože níž je už pro ně voda studená," řekl na úvod instruktor Jiří Hübner. Následovala lekce základní teorie včetně výčtu signálů, které potápěči pomohou se pod vodou dorozumět.

S oblékáním do neoprenu ochotně pomohla Vaškovi sestra Kristýna, která byla ráda, že do vody nemusí sama. „Vypadáš v tom jako superman," podotkla s úsměvem na jeho adresu.

Ještě lahev se vzduchem na záda a Vašek i s instruktorem pomalu mizeli pod hladinou. Přihlížející z pláže pak už mohli kontrolovat polohu potápěčů jen podle bublin z jejich pravidelných výdechů. Pod vodou strávili třiadvacet minut a maximální hloubka, do které se podívali, byla čtyři a půl metru. Teplota vody dosahovala podle počítače osmnáct stupňů Celsia.

„Hned při zanoření nás přivítala štika a pak jsme ještě zahlédli velkého okouna," líčil instruktor a Vašek jeho slova potvrzoval.

Zároveň ale přiznal, že měl trochu jiné starosti, než kde plave jaká ryba. „Zezačátku jsem chvilku uvažoval, že vylezu, ale nakonec jsem si to rozmyslel. A teď už bych šel klidně znovu," řekl.

Práce je s každým

Proti dalším ponorům by neprotestoval ani Jiří Hübner. „Napoprvé je toho moc najednou, co musí člověk dělat. Dýchat, vyrovnávat tlak, plavat, ale Vašek to zvládl v pohodě, bez paniky. Trocha práce by s ním ještě byla, ale to je s každým. Vytkl bych mu jenom drobnosti," chválil úspěšného absolventa intro ponoru instruktor a doplnil i informace o základním potápěčském kurzu pro případ, že by se Vašek rozhodl potápění věnovat i v budoucnu.

„Asi polovina účastníků intro ponoru se po něm rozhodne pro absolvování kurzu. V tom případě jim částku za první ponor z ceny kurzu odečítám," lákal Vaška zkušený potápěč.

Rodiče ale potřebovali před případným rozhodováním jak dál ujistit, že nehrozí nebezpečí. „Rizikový sport potápění není, když se to dělá, jak má. Na potápění tady je nejnebezpečnější sem dojet autem," uklidňoval je s úsměvem instruktor, ale vzápětí zase zvážněl. „Člověk by si ale nikdy neměl myslet, že všechno umí," upozorňoval na nutnost mít z potápění stále respekt, a to i v případě potápěče, který má jako on za sebou už kolem dvou a půl tisíce ponorů.

A další ho čekaly hned odpoledne. „Ještě tu dnes zůstáváme. Přes prázdniny o intro ponory nebyl velký zájem, ale lidi si k potápění přičichnou o dovolených v zahraničí a pak je žádají i doma. Teď se začátkem podzimu se s nimi roztrhl pytel," loučil se s rodinou Paclíkových.

Cestou k autu, kterým se chtěli všichni dopravit na – hlavně pro Vaška – zasloužený dobrý oběd, ještě ocenila bratrovu odvahu Kristýna. „Je vážně dobrý, že se odhodlal," poznamenala.

Dominika Dufková