Nejenom o světovém dni zraku jsme hovořili s předsedkyní pelhřimovské pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Karlou Strejčkovou.

Jaký hlavní cíl jste sledovali při přípravě dnešního programu?

Chceme názorně upozornit na to, jak moc důležitý zrak je. Většina lidí si jej přitom začne vážit teprve v okamžiku, kdy už je pozdě. Proto si každý může sám vyzkoušet třeba chůzi se slepeckou holí či nalití kávy do šálku. Zároveň se snažíme lidem ukázat, jak má vypadat správná pomoc takovému člověku.

Dobře, a jak tedy?

V první řadě jde o to odbourat přetrvávající ostych vůči zrakově postiženému člověku, a také o osobní přístup. Hodně důležité je umět pomoc nabídnout a také ji poskytnout. Třeba obyčejné převedení přes ulici by se nemělo zaměňovat s dostrkáním či vlečením. Rovněž při mluvení musíme mít neustále na paměti, že dotyčný nevidí, tudíž si řadu věcí neuvědomuje.

Považujete povědomí o zrakově postižených mezi zdravými lidmi za dostatečné?

Pořád to může vypadat lépe. Hodně překvapivě dopadl třeba průzkum v autoškolách. Řidiči takřka nevědí, jak se mají zachovat, jestliže zahlédnou u přechodu chodce, který mává bílou holí. Motoristé si často vůbec neuvědomí, že on je nemůže vidět. Naprostou neznámou je pak pruhovaná červenobílá hůl, kterou používají hluchoslepí. Se slepci si ale kolikrát nevědí rady ani prodavači nebo číšníci v restauracích.

Budeme–li konkrétní, je Pelhřimov vůči zrakově postiženým přívětivý?

Pelhřimov vychází z porovnání s některými obdobně velkými městy velice dobře. Vypracovaný generel bezbariérovosti začíná být znát zejména u upravených přechodů, což je nesmírně důležité. Trochu horší je to v samotném centru s různými reklamními stojany. Ty dokáží způsobit velké potíže.

Můžete alespoň odhadnout počet zrakově postižených v okrese?

Naše pobočka čítá padesát členů. Těch, kteří by pomoc potřebovali, je ale bezesporu mnohem více. Jenže se buď zdráhají nás vyhledat, nebo o našem působení vůbec nevědí. To je obrovská škoda, těmto lidem máme co nabídnout. Máme přehled o různých sociálních programech, dokážeme obstarat pomůcky, případně zajistíme průvodce.

A co morální podpora?

Ta je základem všeho. Pokud člověk oslepne, rázem se ocitá v tíživé situaci. Je ale dobré si uvědomit, že život tím rozhodně nekončí. A že se má na koho obrátit o pomoc.

SONS – pomoc pro zrakově postižené
– Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých založená v roce 1996 pomáhá lidem vyrovnat se s jejich zrakovým postižením
– cílem je vyhledávat zrakově postižené a poskytovat jim rozmanité podpůrné služby, stejně jako učit zdravé lidi správné pomoci
– pelhřimovská pobočka sdružuje 50 členů, podle odborného odhadu ale v okrese žije mnohonásobně více lidí s vážnou oční vadou