Letos je to už 120 let, kdy v Polné na Vysočině došlo k vraždě Anežky Hrůzové ze které byl obviněný žid Leopoled Hilsner. V takzvané hilsneriádě to byl právě Masaryk, kdo se Hilsnera zastal.Což budí dojem že Masaryk byl něco jako ideální postava z čítanky. Jenže také on byl jen člověk, měl svoje chyby, dokonce se dovedl "nevhodně" zamilovat.

„Masaryk byl pro své současníky i následující generace téměř polobůh. Byl to ale introvert, člověk z masa a kostí, který měl sny, touhy, ambice. Vzešel z puritánského prostředí, a v takovém prostředí i žil. Měl úžasnouí a nadanou manželku,“ říká historik Petr Zídek, který je zároveň autorem knihy Utajená láska prezidenta Masaryka. Tou láskou byla mladá poštovní úřednice Oldra Sedlmayerová.

Tato osudová dáma byla podle Zídka nemanželskou dcerou z učitelské rodiny, jejím pravým otcem byl herec Národního divadla Karel Želenský. Oldra krátce pracovala jako poštovní aspirantka a telegrafistka na poště ve Žďáru nad Sázavou. Posléze se vdala za přednostu stanice Jana Sedlmayera a odstěhovala se s ním do Přibyslavi. Pracovala jako telegrafistka a zároveň byla aktivní členkou přibyslavského ochotnického spolku. „O Masarykovi slyšela už za hilsneriády, ale setkat se s ním měla podle Zídka až v Havlíčkově Borové. „Tam se 29. července 1906 konal Tábor lidu u příležitosti padesátého výročí Havlíčkovy smrti,“ vysvětluje Zídek a popisuje, jak byla Oldra po skončení slavnostního shromáždění v místní zahradní restauraci Havlíčkovou příbuznou Karlou Zátkovou představena Masarykovi a jeho manželce. Oldra vstoupila do Masarykovy České strany pokrokové, v Přibyslavi založila její místní organizaci a později se dostala přímo do výkonného výboru strany v Praze.

Teprve v roce 1928 došlo k setkání, kterým začal jejich důvěrný vztah. „Masaryk se zastavil v Rosicích, kde se mu Oldra pokusila políbil ruku na znamení velké úcty. Prezident si ruku políbit nenechal a dal najevo svou nelibost k přežitému zvyku. Oldru jeho reakce mrzela a napsala mu omluvný dopis. Masaryk ji pozval do Lán hned na tři dny. V tom okamžiku začíná jejich více než pětiletý milostný vztah. V té době byl Masaryk už vdovec,“ popisuje Petr Zídek, jak poštovní úřednice vstoupila coby osudová žena do života Tomáše G. Masaryka, který byl doslova ikonou národa.

Podle Zídka byla Oldra Masarykovou důvěrnicí, která zřejmě slyšela to,co ani jeho nejbližší rodinní příslušníci netušili. „Není tedy divu, že vztahu nepřáli. Především Masarykova dcera Alice a Oldru nepřijali,“ zdůrazňuje Zídek.  Jak vysvětluje, Masaryk u Oldry našel něhu, zázemí a odpočinek od náročného života. Jejich vztah byl veřejným tajemstvím, podle jejich korespondence se setkávali na různých místech, například na lánském zámku, v pražském hotelu Esplanade nebo v bytě jejich přítelkyně Kláry Červenkové na Malé Straně. „Rodinní příslušníci Masaryka vztahu nepřáli, zejména jeho dcera Alice, přesto že v té době byl Masaryk vdovcem, brala otcův vztah k Olze jako zradu na památce své matky. Sedlmayerová se prý pokoušela těžit ze svého vlivu na něj. V roce 1934 ji požádal, aby mu už nepsala, přesto ji až do konce svého života ctil,“ líčí konec vztahu mezi Masarykem a jeho přítelkyní Petr Zídek.

Žena, kterou miloval zakladatel československého státu, se musela podle Zídka vyrovnávat s nepřízní osudu, zažila vzestupy i pády, těžce jí otřásla rodinná tragédie a nakonec dožila v osamění, bídě a zapomnění. Měla problémy se srdcem a plícemi, chudá a opovrhovaná zemřela 6. června roku 1954 v Poděbradech. Do obecné historie, která její jméno na mnoho let skryla v archivech, se vrátila až teprve nedávno.