„Naši pracovníci toho najezdí nejvíce po městě a v jeho blízkém okolí. Provoz automobilu v tomto režimu je dost neekonomický. Navíc několik úředníků již nadhodilo, že by se jim moped pro jejich místní šetření docela hodil,“ odůvodnil tajemník humpoleckého městského úřadu Jiří
Fiala nápad poohlédnout se po něčem úspornějším.

Za pět korun na sto

Elektroskútr tyto představy bezezbytku splňuje. Zatímco i ten nejmodernější spalovací motor spolyká po městě dvakrát tolik pohonných hmot co mimo něj, mašince za 40 tisíc korun od mělnického výrobce stačí každých sedmdesát kilometrů dobít baterie z běžné elektrické zásuvky. Uhánět přitom dokáže až šedesátkou.

A provozní náklady? Každých sto kilometrů se odkutálí z radniční pokladny symbolická pětikoruna.

Názory samotných úředníků na novinku se různí. „Svého času jsme se o pořízení nějakého mopedu sami zajímali. Teď nám to trochu ztěžuje povinná přilba, marný nápad to přesto vůbec není,“ naznačil Pavel Pinkas z odboru místního hospodářství.

Auto značí pohodlí

„Kdybych jezdil po jednáních jen tak, nalehko, asi bych skútr také využil. Vzhledem k tomu, že většinou s sebou nosím kromě objemných podkladů také notebook s tiskárnou, je pro mě auto pohodlnější,“ namítl Zdeněk Trnka z odboru životního prostředí.

Jak naznačil Fiala, jednostopého pomocníka budou zřejmě vyhledávat především mladší úředníci. „Vím, že někteří ze zkušenějších kolegů považují jízdu na mopedu za nedůstojnou. Ale záleží na povaze každého z nás,“ zamyslel se tajemník. Což potvrdil i samotný starosta.

„Kdybych nemusel pracovat v obleku, skútřík nikomu nepůjčím. Je to úžasně praktické a přitom úsporné vozítko,“ usmál se šedesátiletý Jiří Kučera s tím, že jeho nákup bude podporovat.

Bez babety ani ránu

Podobně se vyjádřila také pracovnice humpoleckého dětského domova Iva Bělovská, která nedá na svoji babetu dopustit. „Jezdím na ní do práce pravidelně již patnáct let. Je to super. Všude se protáhnu, nemusím dlouze hledat parkovací místo. A provoz je za pár korun,“ pochvalovala si tento způsob dopravy velezkušená mopedistka.

Ta spatřuje nevýhodu podobně jako Pavel Pinkas pouze v povinnosti nosit helmu. „Na účes to opravdu není ideální.“ K povinné výbavě motoúředníků podle Bělovské rozhodně přibyde hřeben.

První zkušenosti s jednostopými vozidly již vstřebávají úředníci jihlavského magistrátu. Ti dokonce nemohou počítat ani s elektrickým pohonem. Jezdí totiž na bicyklu.

„Úředníci si kolo jako pomocníka pochvalují. Jejich zájem o jeho používání při plnění pracovních povinností neustále stoupá,“ uvedl mluvčí jihlavské radnice Radek Tulis s tím, že úředníci stále častěji vyráží i do příměstských vesnic. Než by se propletli hustým provozem, jsou tam téměř stejně rychle.

A na provozních nákladech je to znát. Jediné jihlavské kolo ušetřilo za tři čtvrtě roku 20 tisíc korun jenom na pohonných hmotách, o amortizaci a nákladech na servisní prohlídky nemluvě.

Kolo odhalí člověka

Podle Tulise to není tak zlé ani s údajně poníženou důstojností cykloúředníka. „Naši lidé se setkali vysloveně s vřelým přijetím. Starosta vesnice třeba očekával přísného oficíra v obleku a s kufříkem. Místo něho dorazil obyčejný člověk ve větrovce a s batůžkem. Jednání poté většinou vypadalo úplně jinak, uvolněněji,“ doplnil Tulis.