Nechtěl se prý z krásy starých řemesel těšit sám. Váhy kupoval, hledal v inzerátech. Na policích, na stropě, na zdech i na podlaze, všude jsou k vidění váhy, na kterých prababičky odměřovaly mouku. stará vahadla, decimálky na vážení brambor. I ty nejpřesnější laboratorní váhy, které zváží i lidský vlas. A třeba i speciální váhy pro zlatníky, které je možné složit do kapsy.

Bývalý policista přitom nikdy neplánoval, že propadne vášni sběratele. „Původně jsme si zařizovali kuchyň a chtěli jsme váhy jenom na ozdobu. Přišlo mi jich sedm najednou. Tak jsem je začal sbírat,“ popisuje Miroslav Moravec kde jeho muzeum vzalo počátek. První váhy v jeho sbírce byly kuchyňské. Těžké, zdobené, s mosaznými miskami a sadou závaží v dřevěném pouzdře.

Želivský klášter nabízí pestré prohlídky.
Santiniho zázrak i vymítání démona alkoholu. Želivský klášter nabízí zážitky

Dnes má vah tolik, že některé se do muzea ani nevejdou. Čekají pečlivě zabalené, jestli se pro ně někdy najde místo. Sběratel pečlivě zapisuje do katalogu, o jaký typ se jedná a jak je získal. Váhy opravuje, seřizuje, pečlivě z nich sám utírá prach. „Po manželce bych to nechtěl. Opravování vah je piplačka a mně ruční práce kdysi hodně pomáhala odpočinout si od policejní rutiny,“ dodává s úsměvem.

Jako každý sběratel se i bývalý policista a dnes už důchodce vzdělává ve svém oboru. Studuje literaturu o vahách a historii vážení. Ví o tom skoro všechno. „Balanční litinové váhy se začaly objevovat na konci 19. století. A to v době, kdy se v kuchařkách začaly dávky potravin uvádět už podle hmotnosti. Do té doby hospodyňky měřily na špetky,“ říká a ukazuje na několik zajímavých kousků. Váhy se podle sběratele lišily nejen historicky, ale také podle země původu. Váhy, které se používaly například v západní Evropě a Anglii, vypadají jako hodiny a mají jen jednu misku. Měří na kila a libry.

Videokvíz Deníku z Vysočiny.
VIDEOKVÍZ: Poznáte místo na Pelhřimovsku? Najdete tam krásnou barevnou synagogu

V muzeu stojí i váhy z textilní továrny, váhy laboratorní. Jsou tu váhy které stávaly kdysi v obchodech a měly plechové násypky, takže prodavač sypal zákazníkům brambory přímo do tašky.

Exotická závaží z Asie

Místo v originálním muzeu mají i exotická závaží z východní Asie. Sbírka Miroslava Moravce je co do počtu kusů v Česku ojedinělá. V době, kdy nebyl internet, získával sběratel váhy od známých, dopisoval si se starožitníky. Podařilo se mu tak získat jedinečné kousky i tři sta let staré. Jak dodává s úsměvem, zajímavé váhy z Polska vozil kdysi přes hranice jako kovový šrot.

Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Muzeum o pěti místnostech je už konečná, další rozšíření sbírek Moravec, coby otec a dědeček početné řady vnuků neplánuje. „Muzeum není nafukovací. Pokud bych si pořizoval další váhy, musely by to být velmi originální kousky,“ vysvětluje sběratel s tím, že co bude s jeho poklady za pár let, ho netrápí. „Teď je to pro mě životní koníček. Žádné z dětí k němu ale nemá vztah. Třeba pak budou moci mou sbírku prodat, má cenu, ale z toho mě už hlava bolet nebude. Teď si jako důchodce přeji hlavně zdraví,“ dodává. Muzeum vah je návštěvám otevřené dle předchozí dohody.