Rozhodli o tom městští radní a náklady kolem 1,6 milionu korun uhradí z rozpočtu. Budova si podle místostarosty Humpolce Romana Brzoně novou fasádu zaslouží. Naposled byla totiž rekonstruovaná v roce 1969 architektem Vladimírem Maršálem ku příležitosti stoletého výročí narození Aleše Hrdličky.

Se zamezením pronikání vlhkosti do objektu a celkovou opravou fasády souvisí také výměna oken v přízemí budovy. Vzhledem k zachování bezpečnosti návštěvníků bude muzeum celý květen uzavřené.

Po hlavních opravách se počítá ještě s „dodělávkami“, ale ty už provoz muzea výrazně neomezí. „Nová fasáda bude ve stejných valérech jako ta stávající. Nové bude jedině její oživení,“ prozradil humpolecký architekt Zdeněk Závodský, který má letošní opravy na starosti.

Indiánská vesnice

Muzeum Dr. Aleše Hrdličky nese jméno humpoleckého rodáka a světoznámého antropologa. Bylo založeno v roce 1895 s cílem shromažďovat duchovní a hmotné památky charakterizující oblast Českého Horácka. Plnohodnotné muzeum bylo v budově bývalé školy otevřeno v roce 1968.

Objekt loni navštívilo téměř 9000 lidí. Podle vedoucí muzea Jany Stehnové je u mladé generace nejoblíbenější expozice loutek a indiánská vesnička. „Velice se nám osvědčily právě interaktivní prvky. Děti jsou nadšené, že si s loutkami mohou hrát. V indiánské vesničce si mohou zase ohmatat různé předměty v zavřených krabičkách,“ říká Jana Stehnová.

Dospělí pak prý oceňují především národopis. Při jeho prohlídce si totiž zavzpomínají na to, jak se dříve žilo. A co muzeum chystá pro návštěvníky do budoucna? „Pokud nashromáždíme příslušné sbírkové předměty, rádi bychom v blízké době otevřeli krejčovskou dílničku,“ prozrazuje vedoucí humpoleckého muzea Jana Stehnová.

Kromě oprav fasády humpolečtí radní také schválili 300 000 korun na nový zvon pro kostel svatého Mikuláše. Instalovat se má na podzim.

Betlém i šachy

Uvnitř muzea, ve Výstavním sále, mohou jeho návštěvníci do 28. dubna vidět výstavu osmdesátiletého Viktora Rozvody a jeho syna Luboše.

Podle Jany Stehnové je na Viktoru Rozvodovi obdivuhodný rozsah jeho díla – v jedné místnosti lze najít dřevořezby, malby a podmalby na sklo. Rozmanité je i množství lidových motivů, které sahá od vyřezávaných obličejů či velkých šachových figurek přes obrazy, mezi kterými nechybí ani ztvárnění Charlieho Chaplina, až po vyřezávaný betlém či pietu a také malovanou křížovou cestu.

„Pan Rozvoda pracoval celý život jako textilák, ovšem umělecká tvorba vždy byla a stále je jeho velkým koněm,“ prozradila vedoucí muzea Jana Stehnová. 

ČTK, Aneta Slavíková