Hračky všemožných barev, druhů, tvarů a velikostí byly k vidění doslova na každém kroku. Ale nejen k vidění – řadu z nich si mohli malí i velcí návštěvníci vyzkoušet na vlastní kůži, respektive hlavně na vlastní ruce či nohy.
Zámecké nádvoří opět patřilo celkem patnácti výrobcům převážně dřevěných a textilních hraček. Na „pultech" jejich stánků čekaly na své nové majitele třeba dřevěná autíčka a nejrůznější zvířátka, dřevěné traktory a vláčky či dřevěné postavičky, které získaly na atraktivitě tím, že pérovaly.

Žába šla na dračku

Řada maminek, tatínků, babiček i dědečků ve svém náručí kromě malých ratolestí nosila také polštářky ve tvaru kočiček nebo třeba pejsků. Z ničeho nic se na nádvoří mezi stánky objevila i růžová postavička ve velikosti dítěte známá jako Kuky z filmu Jana Svěráka, která ale stejně nenadále zmizela.
Pozornost některých dětí upoutali maňásci. „Nejoblíbenější je žába, před chvíli jsme prodali předposlední a tady nám visí poslední kus. Dětem se líbí i kašpárek," prozradila prodávající u stánku právě s plyšovými maňásky, která přitom předváděla, jak je snadné s kašpárkem zatleskat.

Vnitřní prostory zámku patřily nejrůznějším výstavám. Jednou z nich byla expozice vytvořená z obrázků dětí, které se zúčastnily tradiční výtvarné soutěže Hračkobraní. Na levé straně od vstupu stál věrný model kamenického zámku. Ten vytvořili žáci speciální a praktické školy v Kamenici nad Lipou a získali za něj čestné uznání ve třetí kategorii dětí od třinácti do patnácti let.
Největšímu zájmu malých i velkých návštěvníků se ale těšily tvůrčí dílny, jejichž větší část byla umístěna v zámecké zahradě. Jejich nabídka byla opravdu pestrá – svou šikovnost tu příchozí vyzkoušeli například u hrnčířského kruhu, při malování na sklo, keramiku či na textil nebo u pletení košíků z pedigu. V Kamenici se tak potvrdilo tvrzení, které zaznělo třeba také ve filmu Pelíšky, že největší radost udělá dárek vlastnoručně vyrobený. „Na Hračkobraní jezdíme už tři roky po sobě. Nejvíce se nám líbí dílničky, protože děti si zkusí něco vyrobit. Každý rok si i já něco umotám ze slámy. Letos se chystám, že si vyzkouším pletení z pedigu," prozradila Petra Brožová ze Zajíčkova. Různorodost tvůrčích dílen na Hračkobraní kvitovala i Petra Piskořová z Opavy, která ale z Kamenice nad Lipou pochází. „Jsme tu s dětmi podruhé, protože si myslím, že je tu pro ně připraveno bohaté vyžití. Kromě dílen se nám líbilo také divadlo," podělila se o své dojmy Piskořová.

Talíř na tyči

V dolní části zahrady v blízkosti stánků s občerstvením s francouzským nádechem si své útočiště našli ti, kteří si chtěli vyzkoušet například žonglování. K vidění tu byl i úctyhodný výkon malé holčičky, které se poměrně dlouho dařilo kroužit talířem na tyči. „Nejdůležitější pro nás je, aby tu lidé byli spokojení, a to doufám, podle ohlasů, snad byli. I počasí vyšlo," zmínil vedoucí Správy kulturních zařízení Města Kamenice nad Lipou Petr Pech.
Ten dále prozradil, že děti si mezi hračkami rychle oblíbily poníky, na nichž se mohly prohánět díky vlastním pohybům. Prý zaujala i stavebnice, kterou firma nabídla na Hračkobraní ke hraní sama od sebe.