Narodil se 19. června 1923. Do povědomí televizních diváků se zapsal coby hostinský hypochondr z filmu Vesničko má středisková, kde ho lékař Rudolf Hrušínský posílá do Pelhřimova prohlédnout si krematorium, aby věděl, co ho čeká. Jak scéna vznikla, popsal prezident agentury Dobrý den Pelhřimov Miroslav Marek. „Zdeněk Svěrák tehdy jezdil dost často přes Pelhřimov kolem hřbitova. Všiml si, že se tam poblíž něco staví. Tak se ze zvědavosti ptal místních co to je a jeden domorodec mu z legrace řekl, to tady asi bude krematorium,“ vysvětlil Marek.

I předobraz rázovitého vesnického felčara má inspiraci v jednom neméně svérázném doktorovi z Pelhřimovska. Otec Jiřího Líra byl malíř a malování bylo i pro jeho syna celoživotním koníčkem. Jak upřesnil Marek, od dětství se Lír přátelil s bratry Lipskými, s nimiž pak působil v poválečném Divadle satiry. Ve filmu se objevoval od začátku padesátých let a celkově hrál ve více než 150 filmech a televizních inscenacích. Jeden z nejoblíbenějších českých herců malých rolí dokázal dát své postavě na malé ploše osobitost a přesvědčivý výraz.

První třída školky v Horní Cerekvi je po rekonstrukci.
V novém. Do školky v Horní Cerekvi se vrátily děti. Rekonstrukce ale pokračuje

Když se pak Líra novináři často ptali, proč se jako rodák z Pelhřimova nebránil, že v jeho městě žádné krematorium není, reagoval s humorem sobě vlastním: „Proč ? Vždyť to byl prima fór!" Svoje vzpomínky na setkání se slavnými hereckými osobnostmi, například Jiřím Werichem, popsal herec v autobiografické knize.

„Hodiny jsme s Janem Werichem proseděli v restauraci na Hluboké u dobrého jídla. On stačil jíst i mluvit, já se stačil pouze smát. Jednou jsme si v tom roce 1969 uvědomili, že pozítří bude 21. srpen, první výročí okupace republiky," napsal Jiří Lír ve své autobiografii. Tak šli s Werichem k výčepu na panáka. „Tak na co si připijeme?" zeptal se Werich. A sám si odpověděl tak, že ho slyšeli všichni v lokále. Tak tedy na to, aby už ty kurvy šly do hajzlu." A pokračoval. „A kdyby se nás někdo zeptal, koho tím myslíme, tak řekneme, že americkýho Nixóna," vzpomínal Lír.

Přesto že byl známým a velmi obsazovaným filmovým hercem, nikdy hlavní roli nedostal. Řešil to s humorem a tento fakt zvěčnil i v názvu svých memoárů.

Zdroj: Youtube

Rodný dům Jiřího Líra stojí v Pelhřimově na Karlově náměstí proti Jihlavské bráně. V Pelhřimově hrál Lír divadlo už s Lubomírem Lipským. „Lubomír Lipský se svým bratrem Oldřichem a dalšími vrstevníky, jako byli Otomar Krejča nebo Jiří Lír, založili v Pelhřimově ochotnické Dramatické studio mladých,“ napsal Miroslav Galko pro Pelhřimovský magazín.

Dnes již také zesnulý Lubomír Lipský na svého vrstevníka a kolegu rád vzpomínal. „Na půdě jsme hrávali divadelní představení. Hry jsme si tvořili sami. Byl to kvalitní tvůrčí kolektiv – brácha, Jirka Lír, bratři Böhmové, kteří zahynuli za okupace v Osvětimi,“ vzpomínal Lubomír Lipský v knize od Karla Ulíka. Pracovně se oba umělci často potkávali i v Praze.

Jiří Lír také velmi rád a dobře maloval. „Kreslit jsem začal do studentského časopisu. Později mě hodně inspiroval Jiří Šlitr. On měl u sebe neustále blok a tužku, pořád kreslil, což jsem mu záviděl a začal to dělat taky," napsal Lír ve své autobiografii o svých malířských začátcích. K jeho originalitě patřilo, že své obrazy několikrát přemaloval podle situace, která se k dílu vázala.

Zdroj: Youtube

Jiří Lír zemřel v srpnu roku 1995 v dvaasedmdesáti letech. Přestože hrál hypochondra, Lír však ve skutečnosti žádný hypochondr nebyl, právě naopak. Do nemocnice ho dostala až rakovina kostí, jedna z nejbolestivějších a nejhorších nemocí, jaké existují. Lír zemřel v hrozných bolestech.

Ač se zdá, že krematorium v Pelhřimově je pouhý mýtus, není tomu tak. Výstavba byla plánována, jak tvrdí kronika města Pelhřimov, ale v roce 1980 odsunuta. Z dnešního pohledu navždy.