Nejprve europoslanec Jan Keller varoval, že dojde ke zrušení farmářských trhů, pak se strhla diskuse kolem nového systému dotací, který upřednostňuje víc kusů dobytka na stejnou výměru.

Růst biofarem v Česku každopádně v poslední době zpomalil. Jak se žije ekofarmářům na Pelhřimovsku? V Jelcových Lhotkách má biofarmu s 55 hektary Zbyněk Pípal, který se soustředí hlavně na hovězí maso. Podle něj je nynější dotační systém nepříznivý hlavně pro nově vznikající ekofarmy, kterým se nevyplatí zvyšovat výměru.

Za tlaky na rušení farmářských trhů Pípal vidí hlavně lobbing obchodních řetězců. Sám dodává hlavně na farmářské trhy do velkých měst. Tam jsou podle něj s nimi 
lidé spokojeni a o bioprodukty mají zájem všechny sociální vrstvy, a nejen ti bohatší, jak se často traduje.

Biopotraviny jsou většinou dražší než ty „konvenční". „Je totiž náročnější je pěstovat bez postřiků a hnojiv," vysvětluje Pípal s tím, že přesto řada mladých farmářů uvažuje o tom, že by přešli na ekozemědělství. To jde podle něj navíc dobře propojit s gastronomií – například restaurace s potřebným certifikátem se pak mohou v jídelníčku chlubit třeba masem z biochovu.

Více krav

Ekozemědělec Tomáš Křišťan v Milotičkách hospodaří na 
32 hektarech a kromě jiného chová 60 ovcí. Podle něj je důležité usilovat o obnovu sta-
vů skotu a prasat, jak vnímá 
i snahu Ministerstva zemědělství dotovat jednu krávu na tři, respektive 2,5 hektaru, na rozdíl od stávajících dotací krávy na pět hektarů.

„Plodiny lze na polích měnit častěji, ale obnovit stádo krav určitě není záležitost jednoho roku," říká Křišťan. Jako klíčové ale vidí to,
aby se maso z českého dobytka zpracovávalo v tuzemsku, a neprodávalo se do zahraničí.

„Jinak přidaná hodnota ne-zůstává u nás a z ciziny sem pak jen dovezou hotové maso," říká farmář. Zájem o biopotraviny u veřejnosti vítá, ale tlak některých obchodních řetězců na jejich pěstování ve velkém jde podle něj proti přirozenosti, protože pak zatěžuje krajinu podobně jako velkovýměrové podniky.

Zemědělství obecně se podle něj často stává spíš průmyslem. „A hrozí v něm takový „batismus", kdy Baťa převálcoval malé ševce a ti pak nepřežili," tvrdí Křišťan.

Malou rodinnou ekofarmu vlastní i Jaroslav Nedělčev v obci Vlásenice-Drbohlavy. Má stádo čítající asi 70 ovcí a více než 40 včelstev. Do jeho hospodaření patří i sad o 230 stromkách, kde rostou převážně jabloně, ale i hrušně, třešně a švestky.
Na farmě nabízí k prodeji jehňata a med a v sezoně také jablka a hrušky. Příští rok navíc plánuje do nabídky přidat i bio zeleninu.

„Zatím máme stálé zákazníky, kteří od nás nakupují pravidelně, a jsou to převážně lidé z okolí nebo chalupáři z Prahy," uvedl Nedělčev.

Dodal, že med nabízí jak květový, tak černý lesní. Jehňata od něj zákazníci kupují hlavně o Velikonocích, v průběhu roku je pak poptávka po ovečkách, které lidé využijí na svých zahradách, kde jim vlastně nahradí sekačky.

Práce na farmě je podle Nedělčeva časově velmi náročná. Jak dodává, o její chod se musí starat celá rodina. Pro Jaroslava Nedělčeva je ekologické zemědělství spíše koníčkem, protože denně dochází do zaměstnání. „Kdyby se tomu člověk ale věnoval naplno, uživit se tím dá," míní.

Jan Mazanec, Zuzana Rodová