1. Kdybys zlobil/a, dostal/a bys raději nařezáno, nebo zákaz dívat se na televizi (hrát na počítači)?

2. Jakou by sis přál/a odměnu, když ti to ve škole půjde?

3. Proč se těšíš/netěšíš do školy?

Trest? Dětem vadí víc výprask než zákazy

Praha/ Bít nebo nebít, to je otázka, která trápí české politiky, psychology i pedagogy.

Průzkum zpravodajů Deníku mezi šesti stovkami dětí dává za pravdu těm, kteří jsou proti fackám a výpraskům. Více než polovina kluků a děvčat ve věku šest až deset let dává přednost zákazu oblíbené činnosti před tělesným trestem. Mnohé dětiu však oceňují, že když něco provedou, výprask to rychle vyřeší.

Anketa s prvňáčky z Pelhřimovska


„Drtivá většina rodičů své děti miluje a ony milují je. V dětské psychohygieně není možné zatratit rodiče jako osoby chybující a špatné. Takže pokud rodiče v některých mezních okamžicích sáhnou k fyzickému trestu, je to pro dítě jasné sdělení, že ono samo překročilo mez,“ myslí si Dagmar Zezulová ze Svitav, matka dvou vlastních dětí a tří v náhradní rodinné péči.

Anketa s prvňáčky z Pelhřimovska

Debata o přijatelnosti bití se vede i v Evropě. V Německu, Rakousku, Španělsku a skandinávských státech je trestné, když matka či otec dítě uhodí. Zákonný zákaz fyzických trestů poprvé přijali ve Švédsku, a to před 29 lety.

Devatenáctiletá Míša působila ve Frankfurtu nad Mohanem jako au-pair. V rodině lékařů měla na starosti čtyřletého Felixe. „Chlapec se občas choval strašně, bušil do mne pěstičkami, ale nejenže jsem na něj nesměla sáhnout, měla jsem zakázáno i jen zvýšit hlas. Felixova matka mi tvrdila, že na jeho výlevy zlosti musím reagovat objetím a láskou,“ vzpomíná Míša.

Anketa s prvňáčky z Pelhřimovska

Podobné zkušenosti má dalších dvacet dívek, jež hlídací agentura do Německa vyslala. „Jsem přesvědčená, že Felixovi by pár přes zadek velmi prospělo, tahle přepjatá korektní výchova nemůže vést k rozvoji vyvážené osobnosti,“ míní Míša. Ta ale zatím vlastní ratolest nemá.

To lékařka Dagmar Zezulová má naopak zkušeností se svými pěti dětmi víc než dost. „Čekat od rodičů, že se z nich narozením dítěte stanou bezchybné bytosti, je utopie,“ myslí si paní Dagmar. Sama je sice proti fyzickým trestům, ale má pochopení i pro občasný úlet.

Anketa s prvňáčky z Pelhřimovska

„Člověk prostě občas dělá i věci, o nichž ví, že nejsou úplně správné. Myslím si, že zákazem v tomto případě nelze dosáhnout kýženého stavu, protože rodiče jsou ve svých postojích nejvíce ovlivněni osobními zkušenostmi, a ty vycházejí z české výchovné tradice. Pokud to některé politiky opravdu trápí, spíše než protifackovacím zákonem by se měli zabývat třeba výchovou k rodičovství už ve školách,“ míní paní Zezulová.