VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Historik: Neúcta k historii se projevuje v pocitu, že jsme jediní a nejlepší

Žirovnice – Nepříliš optimisticky se jeví budoucnost regionálních amatérských historiků. Jejich práce je náročná a má malý ohlas u čtenářů – nemluvě o ohodnocení.

18.1.2014
SDÍLEJ:

Milan MoravaFoto: Archiv

Přesto tito lidé ještě existují. Jedním z nich je i Milan Morava z Žirovnice. Otec čtyř dětí pracuje v místní masně, navíc je laický kazatel Československé církve husitské, a pokud má volno, využívá ho hledáním pramenů o svém regionu.

Historie vás musí hodně bavit…
Ano. Historie chce víc času, takže na pátrání po pramenech si beru dovolenou, abych mohl jet do archivů. Anebo když chodím na noční, tak potom tři hodiny spím, ráno sednu do auta a jedu do archivu. Naštěstí mě podporuje žena, bez podpory rodiny bych se historii nevěnoval.

Kdy se u vás hlubší zájem o historii objevil?
Kořeny se dají dohledat už v dětství, kdy jsme s rodiči často jezdili po hradech a zámcích. Když jsem byl dospělejší, tak jsem po těchto objektech už cestoval sám. Před asi 25 lety, po návratu z vojny jsem se začal setkávat s panem Stanislavem Veselým z Počátek, místním historikem a učitelem dějepisu, který mě víc zasvětil do historie. Historii Počátek a okolí měl zpracovanou a říkal, že by bylo dobré, abych rozvíjel historii Žirovnice. On si také pořídil svůj rodokmen, čemuž jsem se pak také začal věnovat. Rodokmeny  ale jsou pro zájemce docela drahé, je málo zájemců, takže je mám spíš jako další koníček.

Co pátrání po historických pramenech obnáší?
Kupuji si potřebnou literaturu a jezdím po archivech, do Třeboně, do Pelhřimova, státního ústředního archivu v Praze i oblastních archivů. Sháním tam materiály pokud možno z doby, které se chci věnovat. Nejvíc mě zajímá středověk, doba před 18. stoletím. Právě žirovnický středověk není moc zmapovaný, pan Veselý na něj neměl čas ani možnosti.

Na čem konkrétně z tohoto období pracujete a které objevy vás nejvíc překvapily?
Teď pracuji na třicetileté válce a období kolem ní na Žirovnicku. Prostudoval jsem urbář žirovnického panství z roku 1654, tedy soupis gruntů ve městě a okolí. V něm jsou popsané chalupy podle majitelů. Sice ještě domy nebyly číslované, ale nechá se odvodit, kdo kde bydlel, kolik lidí ve městě žilo a jaká měli jména. Zaujalo mě, že mnohá jména jsou ve městě dodnes a některé rodiny žijí na původním statku třeba 400 let. Podobné příklady jsem našel i v okolních vesnicích.

Věnujete se také přímo nějakým historickým osobnostem?
Zajímal jsem se třeba o Jakuba Hrona Metánovského z Metánova, svérázného filozofa, fyzika, vynálezce a tvůrce českých novotvarů. Ví se o něm obecné věci, ale já jsem zpracoval jeho rodokmen do 17. století a zjistil jsem, že jeho rod pochází z Janovic.

Jak se výsledky vašeho pátrání dostávají k širší veřejnosti?
To je právě problém. Když už vše zjistíte, tak záleží na tom, zda se vaše výsledky podaří vydat a dostat k lidem. Typickým příkladem, který se nepodařil, je moje zpracování historie židovského osídlení na Žirovnicku. Osudy Židů mě zajímají už proto, že jsou to spolubratři nás, křesťanů. Proto jsem podrobně zpracoval jejich osídlení a text za podpory města vydal knižně asi před osmi lety. Vyšel v nákladu 500 výtisků, ale dodnes se prodalo jen pár kousků. Buď o tom místní lidé nevědí, nebo o to nemají zájem. Kupodivu se publikace víc prodala v Praze, ve  specializovaných knihkupectvích – asi je tam víc lidí, kteří mají víc zájem i o regionální historii, nebo ji koupili ti, kteří z Žirovnicka pocházejí. Chci zkusit publikovat výsledky své práce na internetu, ve spolupráci s žirovnickým fotografem a příležitostným autorem knih Milošem Konášem.

Proč podle vás lidi historie nezajímá?
Asi se na ně valí tolik jiných informací a hlavně různých reklam, takže zmínka o něčem, co už bylo, jim přijde nezajímavá a nepraktická. Dozvědět se, že někde se něco zajímavého odehrálo, vyvíjelo, mělo to své souvislosti, je pro ně asi „jen" něco navíc, nějaký bonus.

Čím nás může historie obohatit?
Říká se, že kdo nezná svou historii, nemůže zlepšit budoucnost. Už mockrát se prokázalo, že se historie opakuje. Takže pokud nás nezajímá, co bylo, těžko můžeme chtít po budoucnosti, aby byla lepší. Prvně musíme znát, jak žili otcové a předkové, z toho můžeme vycházet. Zdá se mi, že neúcta k historii se projevuje v tom, jako bychom dnes říkali: „My jsme tu na světě jediní a nejlepší. Co bylo před námi a po nás, nás nezajímá."

Myslíte si, že může být potíž i ve způsobu, jakým se dějepis učí?
Nejsem učitel, abych to mohl posoudit. Ale mě třeba ve škole dějepis nebavil, začal jsem se o něj zajímat sám až po škole. Každopádně pro amatérského historika je dějepis koníček, pro ostatní by to měla být součást základního vzdělání a měli by znát aspoň klíčová data a osobnosti. Přitom jsem slyšel, že i na gymnáziu je někdo schopen říct, že Hus žil v 18. století nebo Karel IV. v devátém. Tak co si o tom máte myslet?

Občas je vidět snaha přiblížit historii širší veřejnosti pomocí různých románů či seriálů jako nedávné České století. Je to podle vás dobrá cesta?
Vím, že na České století byl ohlas. Ale v těch různých románech jsou často jen náznaky, historická realita byla často hodně jiná. Zajímavá kniha vyšla nedávno – místo toho, jak žila šlechta a vrchnost, se soustředí na to, jak v té době žili obyčejní lidé.

Historický snímek žirovnického zámku.Ještě se vraťme k Židům: Občas se jim klade za vinu, že obchodovali s alkoholem a přispěli k rozšíření alkoholismu na venkově. Co na tento názor říkáte?
To může být oprávněná stížnost, ale oni sami za to nemůžou, dohnali je k tomu naši předci křesťané. Středověk vytlačoval Židy na okraj společnosti. Měli zakázáno vykonávat určitá řemesla – postupně třeba cech tkalců, hrnčířů, kominíků a další jim zakázaly, aby mohly být jejich členy. Cechy chtěly jen křesťany. Židům tak zbyl jen obchod a směnárenství. A obchodovali se vším, co šlo – i s alkoholem.

V čem vidíte hlavní přínos Židů jako menšiny v českých dějinách?
Myslím, že dokázali obohatit region, ve kterém žili. Třeba žirovnický velkostatek se pronajímal a protože o něj nebyl žádný velký zájem, tak si ho také pronajímali Židé. Kolem roku 1860 si ho pronajal Benno Bachrach a jeho syn Hugo Bachrach, což byl známý místní židovský rod. A pamětníci vzpomínali, že oni velkostatek udržovali v perfektním pořádku: byly vysečené louky a příkopy u cest, udržované cesty. Když jim po roce 1918 byl velkostatek vzat, mělo ho na starost hospodářské družstvo. To buď nemělo peníze, čas, zájem nebo lidi, a nastal úpadek. O louky, cesty a příkopy se už nikdo tolik nestaral. Takže Židé měli pozitivní přínos pro hospodářství města. Jejich přínos samozřejmě skončil druhou světovou válkou. Je zajímavé, že v Žirovnici se na pamětní desce píše, že ve válce zahynuly kompletní tři židovské rodiny: Pfefferovi, Lernerovi a Graafovi. Ale já jsem zjistil, že z rodiny Pffeferovy se zachránil syn Evžen. Odešel po válce do Prahy, barák v Žirovnici prodal, a zřejmě aby udělal tečku za minulostí, tak se v 50. letech nechal pokřtít a přejmenovat na Parmu.

Které části regionální historie byste se chtěl věnovat dál?
Jak už jsem zmínil, chci dokončit třicetiletou válku, na jaře bych text chtěl někde vydat, nebo aspoň si ho vytisknout pro sebe a případně předat někomu, kdo by o to stál. Druhá věc je nejstarší osídlení Žirovnice a Počátek. O jeho dohledání se už pokoušelo hodně lidí, ale už se asi nic nenajde. Mohlo k němu dojít už ve 12. století, i když první zmínky jsou až kolem roku 1350. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo objevit nějaký pramen, který by potvrdil existenci osídlení před rokem 1350. Uvidím ale, jak mi na to bude zbývat čas…

Ukázka Moravovy práce: Radnice v Žirovnici
Od svého založení byla Žirovnice majetkem vrchnosti. Zakladateli byli Páni z Hradce (původně Vítkovci) a dá se předpokládat, že v době založení postavili hrad. Nesídlili v něm, ale určitě v něm měli své úředníky dohlížející na chod nově vzniklé obce a její správu. Obecně platí, že poddanská města ve středověku neměla vůbec žádnou vlastní pravomoc ani  samosprávu.
Pozdější majitelé panství, atˇ už to byli Kamaréti, nebo Vencelíkové, na hradě Žirovnice  sídlili, obec se však rozrůstala a proto bylo nutné  pro jejich jednání s poddanými zřízení rychtáře nebo podobné funkce.  Kdy k tomu poprvé došlo, bohužel nevíme.  V sousedních Počátkách je rychtář doložen k roku 1584, lze tedy předpokládat, že i v Žirovnici byl koncem 16. století podobný zástupce poddaných.

O vrchnostenském rychtáři v Žirovnici je první zpráva z roku 1594, ovšem brzy poté byl místo něj jmenován purkmistr a konšelé.  Jejich  jména neznáme. Purkmistr a konšelé byli zástupci správy městečka během třicetileté války,  jejíž dozvuky se v oblasti Žirovnice vyskytovaly ještě v roce 1650.
První zpráva o radnici v Žirovnici je z roku 1635, tedy  zhruba z poloviny období třicetileté války. Jak vypadala, kde stála ani žádné další podrobnosti však nemáme, čemuž se ani nelze divit, když víme, jak válka podstatně ovlivnila život obyvatelstva. Lze předpokládat, že budova této radnice již v roce 1648 neexistovala, nebo byla jako radnice zrušena.  (…)

Po konsolidaci poválečného stavu se ukázala potřeba mít vlastní radní dům. Žirovnici vlastnil rod Slavatů. Roku 1652 zemřel Vilém Slavata, roku 1657 jeho syn Karel. Majitelem panství se stal František Leopold. Ten trvale na hradě Žirovnice nesídlil, ostatně po válce byl hrad v dosti bídném stavu. Měl na hradě své úředníky jako kdysi Hradečtí. Běžní obyvatelé, poddaní Slavaty, cítili nutnost těsnějšího kontaktu s vrchností, a proto bylo rozhodnuto, že si obec (určitě s podstatným přispěním majitele panství) postaví vlastní radnici. K tomu nejpravděpodobněji došlo v 60. až 80. letech 17. století.
V 2. polovině 19. století  malá budova radnice přestala vyhovovat požadavkům. 24. ledna 1887 proto město vyhlásilo veřejnou dražbu na výstavbu nové radnice.               
Milan Morava

Autor: Jan Mazanec

18.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby. Ilustrační foto

S výsledkem jsme rozhodně spokojeni, libuje si lídr Pirátů

Hana V. Konvalinková

Zelení: Smetla nás vlna populismu a extremismu

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZUJEME

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení