Deník díky rozhovoru s organizátorkou tohoto festivalu v Pelhřimově Hanou V. Konvalinkovou nahlédl do zákulisí a dozvěděl se, jak zhruba funguje pořádání podobné akce.

Jak dlouho organizujete festival Jeden svět?
Festival pořádáme jako sdružení Javořice již čtvrtým rokem, v Pelhřimově je to letos ročník třetí.

Kdy začínáte s prvními přípravami a co všechno musíte zařídit především?
S přípravami začínáme již na podzim, a to setkáním organizátorů festivalu, kde probereme vše důležité pro nadcházející ročník. Poté oslovujeme sponzory a domlouváme zázemí a celkovou koncepci. V lednu nám společnost Člověk v tísni představí filmy, které musíme v krátkém termínu zhlédnout a vybrat si z nich pro náš festival. Pak už připravujeme tiskoviny, propagaci, organizujeme školní projekce a projekce pro veřejnost a také spoustu dalších drobností, bez kterých by se ale festival neobešel.

Kdo vám s organizací pomáhá a jakým způsobem se na ní podílí?
Hlavní jádro festivalového týmu tvoří členové našeho občanského sdružení Javořice. Přidávají se k nám však i další místní nadšenkyně a nadšenci, z čehož máme opravdu radost, protože naším cílem je, aby se Jeden svět Pelhřimov stal širší platformou lidí, kteří ho tvoří pro své okolí, ale i pro sebe, a sdílejí jeho hodnoty. Festival tak dostává další rozměr a jeho dopady se umocňují. Nesmím zapomenout na spolupráci s Městem Pelhřimov, Agenturou Dobrý den a Gymnáziem Pelhřimov, kteří nás v organizaci velice podporují. Také si nesmírně vážíme podpory našich partnerů a sponzorů. Již od prvního ročníku je naším partnerem Hotel Slávie, který poskytuje zázemí a servis veřejné části festivalu. Jeho ředitelka, Monika Suchánková, se vlastně stala součástí našeho organizačního týmu a patří jí velký dík za to, že se zde festival koná.

Pořadatelé festivalu jsou dobrovolníci, takže tuto činnost provozují ve svém volném čase a zadarmo. Není náročné skloubit zaměstnání, rodinu a organizaci akce?
Organizace festivalu a zaměstnání je tak trochu pekelná kombinace. Zachraňuje nás nadšení a víra v to, že děláme dobrou věc. A tak se dá celkem rychle zapomenout na nějakou tu probdělou noc. Náš tým se ale rozrůstá a tak věřím, že se z festivalu v Pelhřimově stala tradice, která zde bude oslovovat stále větší množství diváků. A jak to všechno skloubit? Jednoduše. Festival je náš koníček, zapojíme do něj naše přátele a rodiny a je to úžasný celek (což je zčásti samozřejmě nadsázka). Jak se také říká, jsme rádi, když festival skončí „na nule".

Co je na celé přípravě podle vašeho názoru nejnáročnější a co si naopak nejvíce užíváte?
Náročné je třeba zorganizovat školní projekce. Za týden jimi projde okolo tisíc tři sta dětí a skoro stovka pedagogů. Tím, že školám mimo Pelhřimov zajišťujeme dopravu, kterou sponzorsky poskytuje firma Agrostroj, je to o to komplikovanější. Jsme tím ale naprosto ojedinělí, nikde jinde děti na Jeden svět zdarma nevozí. Projekce pro školy jsou také částí, kterou si osobně hodně užívám. Jednak děti většinou na dokumenty reagují a hodně diskutují, přemýšlejí o souvislostech a snaží se nacházet řešení, a pak je tu také pozitivní vliv – něco jako „intelektuální penzijní připojištění" pro naši generaci. Měli bychom děti učit vidět a řešit problémy, které tu jsou a které jim předáme. Dříve si lidé vyprávěli příběhy, dnes je může vyprávět autentický film, ale smysl zůstává stejný jako dříve.

Co se týče letošního ročníku festivalu Jeden svět – na co jste jako organizátorka nejvíce pyšná, co se vám opravdu povedlo?
Myslím si, že se naším programem zcela podařilo naplnit motto letošního festivalu Praskněte své bubliny. Filmy budou tak trochu útočit na leckteré naše předsudky, možná dojde i na mírně rozjitřené debaty, třeba ta na téma pedofilie nebude jistě jednoduchá. Je ale dobré tyto hovory vést. My všichni organizátoři se na ně těšíme stejně tak, jako na festivalové diváky.