Tato slova jsou mimo jiné narážkou na tragickou nehodu, ke které došlo nedaleko 88. kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu 1. září roku 1992.

Alexander Dubček tehdy jel ve služebním BMW na zasedání Federálního shromáždění. Hustě pršelo, vůz dostal na mokré vozovce smyk a vyletěl z dálnice. Dubček seděl nepřipoután vzadu a při nárazu vypadl z vozidla. V bezvědomí byl převezen do nemocnice Na Homolce, kde 7. listopadu svým zraněním podlehl.

Od roku 1998 místo nehody v blízkosti čerpací stanice připomíná pomník slovenských autorů Teodora Baníka a Karola Granece, který památce Dubčeka, „významného evropského politika", věnovalo Národné literárne centrum Bratislava a Město Humpolec.

Nadace skončila

„Na den nehody Alexandera Dubčeka si pamatuji velice dobře, bylo 1. září a začínal nový školní rok. Také si vzpomínám, jak se na zasedání zastupitelstva pak jednalo o zhotovení zmíněného pomníku. Město nad ním převzalo patronát a dosud se snaží, aby byl důstojným místem. Pravidelně v den výročí Dubčekova úmrtí, tedy 7. listopadu, pokládáme u pomníku věnec," uvedl starosta Humpolce Jiří Kučera. Ten si vybavil i aféru, kdy někdo do Dubčekova pomníku střílel. Událost se stala ke konci roku 2003. Poškozený pomník byl opraven.

„V souvislosti s tragickými dopravními nehodami u tohoto kilometru vznikla po Dubčekově nehodě Nadace 88. kilometru, která si kladla za cíl vybrat peníze na zajištění bezpečnosti v tomto úseku," dodal Kučera. Nadace ukončila svou činnost v roce 1997. Starosta se při pietním aktu při jednom z výročí úmrtí setkal i s Dubčekovými syny.

Alexander Dubček (1921-1992) vyrůstal v silně levicové rodině, která několik let žila v Sovětském svazu. V roce 1938 se vrátila na Slovensko. Dubček se vyučil strojním zámečníkem. O rok později vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska. V letech 1955 až 1958 studoval v Moskvě politické vědy, a to současně s Michailem Gorbačovem.

Od roku 1968 zastával funkci prvního tajemníka ÚV KSČ a stal se ústřední osobností Pražského jara. V roce 1969 ho na postu prvního tajemníka vystřídal Gustav Husák. Po roce 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění, jímž byl až do své smrti.