Za dobu existence nasbíralo třeba jím založené Přiznání MUNI (Masarykova univerzita) na Facebooku přes osmnáct tisíc fanoušků. Původně se přiznávali jen vysokoškoláci, nyní mají své podskupiny i holky, kluci, zaměstnanci, obyvatelé Brna a další.

Projekt inspiroval lidi, kteří pak zakládali „místní" Přiznání. V okrese má Přiznání humpolecké gymnázium nebo město Počátky. „Beru to jako důkaz toho, že projekt lidi baví," reagoval Mikšů. „Lidé v tom mají trochu hokej a občas mi chodí stížnosti na stránku, se kterou nemám nic společného," dodal.
Projekt čelí výtkám, že přiznání mohou být nepravdivá, že se opakují a jsou trapná. „Sleduji projekt od začátku. Tehdy se objevovala přiznání, kterým člověk uvěřil a pobavil se jimi. Postupně se mi zdá, že to upadá a lidé píší věci, které jsou vymyšlené, protože jsou neuvěřitelné," řekla absolventka humpoleckého gymnázia Karolína Krbcová.

Opakování a pokles originality přiznává i Mikšů. „To ale můžeme říci o všem. I v seriálech a filmech nalezneme opakující se motivy, a lidi to stále baví," dodal. Problémem je i anonymita, ani administrátor pisatele dohledá.

Mezi zásady zakladatele patří nepsat v textech konkrétní jména. Tvůrce počáteckého Přiznání ještě přidal výzvu psát bez vulgarismů.

Možnost neuvádět jména ale lze obejít. Příkladem je přiznání humpoleckého gymnázia s 202 fanoušky, kde kromě rošťáren je i kritika učitelů. „Nemám rád naši pani ředitelku" nebo „Nesnáším profesorky na ZSV", píší někteří vedle příspěvků o bouchání do automatu nebo o pozorování děvčat při převlékání.
„S učiteli je to komplikovanější. Jsou bráni více jako veřejně známé osobnosti, a je přirozené, že se o nich mluví. Pravidlo o jménech má chránit zejména studenty a čistě soukromé osoby," řekl Mikšů.

Ředitelka gymnázia Hana Havelková přiznání školy nesleduje. „Nevím, kdo přiznání založil, nikdy jsem ho neotevřela a ani kolegové ho podle mě nesledují," řekla. S tím, že se přiznání někomu nelíbí, protože může poškodit školu, se setkala jednou u své kolegyně. „Od té doby vím, že to není možné řešit. Autorství je sporné, obsah může být vymyšlený. Dnes si může psát každý, co chce: čím spornější a hůře dokazatelné zážitky, tím lépe," dodala Havelková.

Stránka Přiznání Počátky se líbí 138 lidem a má řadu příspěvků. Dominují různé klukoviny, třeba: „Když se můj pes vykaká před městským úřadem nebo kulturním zařízením, nikdy to neseberu. Možná i proto, že tam nejsou pytlíky." Jiný autor se svěřuje: „Chodím v noci po městě a svítím na senzory u pouličního osvětlení baterkou, což způsobuje zhasnutí osvětlení". Další příspěvky kritizují „mrtvé maloměsto". V jednom příspěvku stojí: „Počátky mi sebraly víru v lidskou dobrotu". Spíše výjimkou jsou pochvalné texty – třeba „Jsem pyšná, že jsem z Počátek".

K tomu, že by tato „přiznání" mohla poskytovat zpětnou vazbu vedení města, je starosta Karel Štefl skeptický. „Jednak k tomu účelu využíváme městský zpravodaj a jednak každý může přijít za mnou a říci mi do očí, co se mu nelíbí. Anonymní kritika, natož nějaké očerňování, pro mě nemá žádnou váhu," dodává počátecký starosta.

Přiznání mi udělalo reklamu

Ptáme se autora stránek www.priznej.cz Vojtěcha Mikšů, jak se na projekt dívá s odstupem času.

Co vás vedlo k založení projektu?
Americká škola, na které jsem studoval, měla na Facebooku stránku s názvem "MSOE Confessions". Nápad se mi líbil a rozhodl jsem se ho zkusit rozjet i u nás.
Jaké byly původní cíle projektu?
Pobavit spolužáky z ČVUT.
Splnily se tyto cíle?
Sedmnáct tisíc fanoušků Přiznání ČVUT hovoří za vše.
Dosáhl jste díky stránce i něčeho původně nezamýšleného?
Neplánoval jsem zakládat další stránky i pro ostatní školy a odstartovat takový humbuk v sociálních sítích.
V jednom rozhovoru jste řekl, že kvůli rozšíření projektu bude potřeba najít nějaké peníze na jeho další údržbu. Podařilo se sponzory najít a jak je jim reklama poskytována?
Zatím jsem sponzory nehledal a reklamu nenasazoval. Provoz něco stojí, ale není to mnoho. Myslím, že je na to zatím čas. Nejdříve si musí projekt najít své stabilní místo na českém internetu.
Můžete popsat, co vše je nyní obsahem projektu Přiznání?
Je to 22 facebookových stránek a twitterových profilů vysokých škol, Přiznání holek, kluků, Brna, zaměstnanců, web www.priznej.cz, hlavní facebooková stránka Přiznej.cz s výběrem nejlepšího a aplikace pro Android.
Na začátku projekt zaznamenal obrovský boom. Jak je to nyní? Upadá zájem, nebo ne?
Ano, aktivita samozřejmě klesla, navíc začalo léto a prázdniny.
Kolik přiznání přišlo denně v začátcích a kolik chodí nyní?
Bylo to v řádech až tisíců, dnes to budou stovky.
Jak byste celý projekt s odstupem času zhodnotil?
Bylo pozoruhodné sledovat, jak rychle dokázal díky sociálním sítím vyrůst a myslím, že může být inspirací pro ostatní. Aneb když máte dobrý nápad, tak nepotřebujete peníze ani reklamu a dokonce můžete sedět i na druhé straně světa. Dost jsem se díky němu naučil a získal nové kontakty. Taktéž mi udělal pozitivní osobní reklamu. Uvidíme, jakým směrem se bude dále ubírat.  

Zuzana Rodová, Jan Mazanec