Přednášející a iniciátorkou pořadu byla Jana Wolfová z Prahy, která na ostrově Bali studovala tanec a loutkové divadlo a Indonésii si zamilovala natolik, že dnes nejen propaguje její kulturní bohatství, ale také založila nadaci Kintari, která pomáhá dětem z nejchudších oblastí.

„Nejvíc mě oslovila otevřenost tamních lidí. Nikdy si nestěžují ani na to málo, co mají, a i když jsou velmi chudí, vždy vás ještě pohostí. Nesledují tolik kariéru, ale žijí z rodinných vztahů, přičemž rodina tam znamená širší komunitu. Důležitá je pro ně i vesnická komunita, kdy si vzájemně pomáhají. Nevidíte tam žebráky, protože komunita nikdy nenechá svého člena napospas," řekla Wolfová.

Její snímky potvrdily neuvěřitelnou přírodní i kulturní pestrost čtvrté nejlidnatější země světa, která se rozprostírá na sedmnácti tisíci ostrovech.

V Indonésii lze najít jak rýžová pole, tak i sopky anebo deštné pralesy. U památek i u kulturního života místních lidí lze sledovat vlivy buddhismu, hinduismu, křesťanství i islámu. „Je to velmi pestrá země, a přitom tam spolu žijí v harmonii. O pěti náboženstvích třeba říkají, že je to jen pět rozdílných řek, které ústí do jednoho oceánu, tedy k Bohu," vysvětlila Wolfová.

Ta se do Indonésie pravidelně vrací a kromě ostrovu Lombok, který je cílem humanitárních projektů nadace Kintari, cestuje se svým manželem i po dalších ostrovech. Jako dopravní prostředek volí motocykl, i když provoz na tamních komunikacích je často dobrodružstvím.

Indonésie dala světu mj. způsob barvení oděvů zvaný batika anebo javánské loutky, které se vodí zespodu. V řadě částí Indonésie je klíčovým zvířetem buvol, podle jehož množství se pak odvíjí i sociální statut rodiny. A například Torádžové z ostrova Sulawesi si buvolími rohy dokonce zdobí své obydlí.

Jako někdejší studentka divadelní vědy se Jana Wolfová zaměřila na původ místních rituálů, zejména tanců – sama dnes v některých spoluúčinkuje. Tance vznikaly třeba při přestávkách na rýžovém poli, při pohřbech a dalších náboženských obřadech.

Při některých tancích se například muži lehce zraňují a věří, že jejich krev zajistí plodnost a úrodu, další rituály jsou striktně vyčleněny pouze pro svobodné dívky a při jiných obřadech zase tanečnice upadají do tranzu, jak autorka přednášky doložila také videozáznamem.

O přestávce tříhodinového pořadu si návštěvníci mohli prohlédnout i koupit originální indonéské šperky a ochutnat kukuřičné placky, závitky a zeleně zbarvené kokosové kuličky. Na závěr diváky čekala tombola.

Výtěžek z prodeje šperků šel  na opravy a vybavení škol na Lomboku, kde nadace Kintari kupuje mj. lavice a pomůcky nebo tam posílá dobrovolníky učit angličtinu.

„Chtěli jsme v nabídce kultury udělat nějakou změnu a věřím, že pořad návštěvníky zaujal," uvedla pracovnice pacovského kulturního zařízení Petra Volfová.