Tah obojživelníku na místa rozmnožování začal po ochlazení. Skokani, ropuchy, čolci a další druhy putují každý rok ze vzdálenosti i několika kilometrů do stále stejného rybníka, ve kterém se narodili.

Míst, na kterých ochránci přírody stavějí zábrany, aby se obojživelníci na silnici nedostali, je na Vysočině pouze několik. Jedním z nich je Smrdov u Humpolce, kde zábrany stavějí od roku 2000 ochránci přírody ze sdružení Zelené srdce.

„Jakmile teplota v noci neklesne pod čtyři stupně, začínáme lokalitu sledovat a s první putující žábou je čas postavit podél silnice zábranu na nejkritičtějším úseku," vysvětluje Pavel Koubek. Putující obojživelníci nemohou zábranu překonat a padají do zakopaných kbelíků, ze kterých je po dobu cca 14 dnů dvakrát za noc přenášejí dobrovolníci do rybníka.

V současné době je však i v této lokalitě patrný pokles počtu obojživelníků zaviněný změnami životního prostředí a je přenášeno pouze cirka 400 kusů.

Když se první ropucha vydá na cestu z rybníka na pevnou zem, tak je nutné zábranu odstranit, aby nebránila v návratu na suchozemská stanoviště. Ropuchy obecné se zdržují ve vodě pouze po krátkou dobu nakladení vajíček a po většinu roku žijí na souši.

Během nocí, kdy je tah obojživelníků největší, stačí i jediné projíždějící auto na jinak nepoužívané cestě a zůstanou za ním desítky mrtvolek.
Pavel Koubek uznává, že na hlavních silnicích se putujícím obojživelníkům vyhnout nelze a samozřejmě je důležitější bezpečnost lidí, ale právě na menších silnicích a asfaltových cestách s malým provozem je možné se o to pokusit.

A proč vlastně obojživelníky chránit? „Asi nikdo nemá rád pisklavé bzučení komárů, a právě obojživelníci jsou přirozenými regulátory tohoto hmyzu a naopak obojživelníci jsou potravou pro mnoho dalších živočichů," vysvětluje Pavel Koubek.