Je to přece mnohem jednodušší cesta než se pokoušet potíže překonat, že?
Zamyslet se nad tímto obligátním zdůvodněním mě minulý týden donutil pohled na dva cyklisty, kteří na pelhřimovské náměstí přijeli s dobročinným pelotonem na pomoc dětem s onkologickým onemocněním.
Jeden z nich měl protézu, a druhý měl místo nohy dokonce jenom pahýl.
Ti rozhodně nepatří k lidem, kteří si často říkají „nejde to", pomyslela jsem si. I přes své postižení dokázali sednout na kolo a jet.
A nejen to. Byli schopni bez problémů držet krok se zdravými cyklisty. Než sesedli z kola, nebylo vůbec znát, že jim něco chybí. Jak je to možné, ptáte se? Jednoduše. Všechno jde, stačí jen chtít.