O ocenění se dozvěděl až od redaktorky Deníku a zavtipkoval o něm s humorem sobě vlastním. „Přemýšlím, jestli bychom s tím oceněním neměli počkat ještě alespoň rok, až odejdu do penze. Že by to byla taková hezká tečka za mojí kariérou. Ale úplně nevím, jestli si to zasloužím," říká s nadsázkou a s úsměvem Vytopil.

Vzápětí ale zvážní a z Ceny města Pelhřimova má skutečnou radost. „Samozřejmě jsem za to velmi vděčný, je to určité ocenění mé práce. Musím říct, že mě to opravdu těší, je to svým způsobem i takové vyznamenání, že to dělám už tak dlouho," přemítá knihkupec.

Knihkupecké činnosti se věnuje od patnácti let a začínal 24. října 1952. Střední odbornou knihkupeckou školu v Luhačovicích absolvoval při zaměstnání. Poté prošel několika knihkupectvími a v Pelhřimově zakotvil 1. května 1963. Vytopilovo knihkupectví, tak jak ho známe, ale založil až o několik let později. „Do soukroma jsem sice odešel už v devadesátém roce, kdy jsem knihy prodával na dobírku poštou, ale knihkupectví jako takové mám až od roku devadesát jedna," vzpomíná penzista, mezi jehož koníčky patří například jízda na skútru.

Za tu dobu si oblíbené pelhřimovské knihkupectví našlo řadu příznivců i stálých zákazníků. Objevil se tu i další obchod s knihami, Vytopil je ale za konkurenci nepovažuje. „Obě knihkupectví se vzájemně skvěle doplňují. Oni mají něco, co nemám já, a naopak," popisuje otec dvou dospělých dětí a dědeček. Konkurenci vidí spíše v internetových obchodech, o založení vlastního e-shopu ale neuvažuje. „Je s tím poměrně hodně práce a nevyplatilo by se mi to. My občas posíláme knihy na dobírku, protože máme stránky na internetu a lidé si občas napíší o nějakou knihu, ale klasický e-shop to není a ani jej neplánuji," přiznává Vytopil.

Obchůdek sice není moc veliký, stěhovat se do větších prostor ale rozhodně nebudou. I tak tady, jak říká sám Vytopil, čeká na své budoucí majitele kolem dvanácti tisíc knih. Největší zájem je prý o knihy, které se týkají Pelhřimovska. „V takto malém knihkupectví, jako jsme my, jdou nejvíce na odbyt především regionální záležitosti. Zájem je o historii města a osudy lidí, kteří v něm žili. Nedávno například vyšla kniha Procházka Pelhřimovem na pohlednicích 1897 – 1980 vnitřní město," přibližuje knižní novinku.

Jeho slova potvrzují hned vzápětí dva zákazníci, kteří mají zájem o „tu novou knihu Rostislava Čecha". „Ano, samozřejmě, že ji máme. A je moc pěkná," usmívá se knih᠆kupec a podává jim ji. Nezapomene ani na své vlastní krátké postřehy ke knize. Sám je totiž vášnivý čtenář a snaží se být v obraze, aby věděl, co prodává. „Týdně přečtu kolem čtyř knih, ale vzhledem k tomu, že jich ročně vyjde asi patnáct tisíc, mám ještě velké mezery," směje se. Mezi jeho nejoblíbenější žánry patří literatura faktu, cestopisy a vzpomínková válečná literatura.

I přes to, že jeho vrstevníci už dávno užívají penze, on chce ještě nějaký ten čas strávit ve svém knihkupectví. „Nechci se svou prací končit, protože mě to stále baví a přináší mi to určité potěšení. Každý den přijde nějaká nová kniha a člověk se s ní musí seznamovat. A zároveň se seznamuji i s lidmi, kteří si pro tu knihu přijdou, a to je vždy příjemná zkušenost," dělí se o své dojmy knihkupec.

Na otázku, kdy plánuje odejít a naplno užívat penze, odpovídá šibalsky. „Moje žena by vám řekla, že hned zítra," směje se. „Vzhledem k tomu, že už jsem zaplatil nájem na příští rok, to rozhodně nebude v příštím roce. Nevím přesně kdy, ale v příštím roce bych ještě nechtěl odejít," dodává Vytopil.

Jana Kudrhaltová