V Česku si po roce 1948 první máj „přivlastnili" komunisté a stal se z něj svátek průvodů s mávátky a praporky.

Ačkoli jsou tyto záležitosti z minulého století pryč, není od věci si drobným pohledem do minulosti staré časy připomenout.

Historička Miroslava Kvášová z pelhřimovské pobočky Muzea Vysočiny Deníku dřívější způsob oslavy 1. máje přiblížila.

„Svátek práce byl za socialismu přísně organizovaný svátek. Všichni se museli radovat a dávat najevo své nadšení ze situace, jaká tu byla," vysvětluje Kvášová.

Konkrétně pelhřimovský průvod vycházel od Kaple Marie Bolestné. Dále pokračoval ulicemi Nádražní, Tylovou a Solní až na Masarykovo náměstí, kde stála tribuna s tehdejší politickou reprezentací. Domy na náměstí byly při oslavách honosně vyzdobeny a po městě byly k vidění plakáty s hesly jako „V čele se SSSR za mír!" nebo „Jsem horník, kdo je víc?".

Mávátka, stejnokroj

V průvodu byly k vidění také alegorické vozy, které vyjadřovaly budovatelské nadšení a často se na nich objevovaly portréty soudobých vůdců. Kupříkladu v 50. letech šlo o Klementa Gottwalda nebo o Josifa Vissarionoviče Stalina.

V průvodu se zpívaly také budovatelské písně a provolávala různá hesla, kupříkladu „Republice více práce, to je naše agitace" či „Ať žije KSČ" a „Se Sovětským svazem na věčné časy".

Důležitý byl i stejnokroj. „Chodilo se v uniformách nebo pionýrských krojích. Pokud byl někdo organizován v nějakém oddíle, například sportovci, měli své dresy," popisuje historička.

Sama Kvášová pochází z Prahy a dovede tedy porovnat oslavy 1. máje u nás a v hlavním městě. „V Pelhřimově to byla zřejmě záležitost několika málo hodin, v Praze šlo ale o zoufalou celodenní anabázi. Všichni se sešli na Letenské pláni, kde byly umístěny balóny s čísly. Každá skupina si musela najít svůj balón, což trvalo i několik hodin. A neměli jsme možnost se napít nebo si dojít na záchod," vzpomíná Kvášová.

Rozdíl byl také v přístupu lidí k těmto oslavám v poválečných padesátých a pak i šedesátých letech a naopak později v letech sedmdesátých či osmdesátých.

„V padesátých nebo šedesátých letech minulého století v lidech bylo jakési budovatelské nadšení. Ještě v nich doznívala válka a bylo potřeba republiku postavit na nohy. Později ale už šlo jen o to, jak lidi do průvodů nahnat," přiblížila situaci historička Miroslava Kvášová.

Podle historičky mohly oslavy svátku práce pro některé své účastníky mít také plusy. „Jako dítě jsem si to užívala. Byla to zábava. Museli jsme brzy vstát a něco se prostě dělo. Působilo to vesele a optimisticky, když lidé v průvodech zpívali a bavili se," vzpomíná Kvášová.

Karolína Hovorková