Z filmu Marečku, podejte mi pero známe Hliníka z Humpolce nebo Kojčice u Pejřimova, z Vesničky mé střediskové pak Rudolf Hrušínský posílá Jiřího Líra do Pelhřimova, kde se mimochodem Lír narodil.

Málokdo z milovníků Vesničky ale tuší, že sama postava doktora Skružného, ztvárněná Rudolfem Hrušínským, měla reálný předobraz také na Pelhřimovsku. A to v osobě lékaře Roberta Moudra (1915-1981), který působil v Novém Rychnově. Potvrdili to pamětníci z tohoto městyse i herec a scenárista Zdeněk Svěrák. Ten neváhal a sám zavolal autorovi tohoto textu, aby se podělil o své vzpomínky.

Spojitost doktora Moudra s filmem připomněl někdejší primář pelhřimovské rehabilitace a revmatologie Ivo Balík, který je i v pokročilém věku literárně činný. Už před třemi lety mu vyšla vzpomínková kniha Z kapsy bílého pláště aneb Půlstoletí s medicínou.

A letos mu Nová tiskárna Pelhřimov vydala pokračování s názvem Z kapsy bílého pláště II. Zde přináší padesát příběhů a jeden z lékařských medailonů je věnován právě doktoru Moudrovi. Jmenuje se přímo Doktor z Vesničky mé střediskové.

Simulanty neuznával

„Vzpomínám na něj, když jsem zastupovával na jeho obvodě, jako na svérázného, velmi inteligentního člověka, vzdělaného, klidného a rozvážného lékaře, který nikdy nezpanikařil a snažil se druhému pomoci, když šlo o člověka slušného a potřebného. Byl však nemilosrdný k simulantům a flákačům, a to pacienti vycítili nebo na sobě poznali. Proto za ním nechodili se zbytečnostmi a mohli se na něj ve vážných věcech plně spolehnout," píše Ivo Balík a naznačuje tím i slavnou scénu, kdy hostinský Rambousek předkládá doktorovi seznam potíží, a ten mu pak „doporučí" návštěvu krematoria.

Robert Moudr v Rychnově působil od konce 40. let až do své smrti, tedy přes 30 let. Primář Balík píše, že byl takřka posvátnou autoritou. „Pokud v nutném případě poslal pacienta do nemocnice, jeho diagnóza téměř vždy seděla. Byl lékařem se srdcem na dlani a lásku k člověku halil občas do drsných slov. Neznal ordinační hodiny a znal své pacienty i bez kartotéky. Pokud to bylo nutné, šel za pacientem i v době volna," stojí v Balíkově textu.

O tom, jak se Moudr jako inspirativní osoba dostal ke scenáristovi Zdeňku Svěrákovi, píše Balík takto: „Do Nového Rychnova jezdil v letech 1977 až 1979 z Pelhřimova zubní lékař Jindřich Štolfa, a když se jednou procházel pod Křemešníkem, setkal se tam s hercem Zdeňkem Svěrákem, který tam odpočíval na lavičce u studánky a hledal inspiraci k zamýšlenému scénáři."

Známý herec     Svěrák se na    Pelhřimovsko jezdil rekreovat a potvrdil, že byl Štolfův pacient   a stali se také přáteli. „Když jsem psal Vesničku, tak mi o doktoru Moudrovi říkal: Ten by se ti tam hodil," řekl Svěrák a dodal, že sám Moudra nikdy neviděl, ale řadu informací o něm dostal od jednoho hostinského.

„Naproti lékárně u věže býval v Pelhřimově hostinec (zřejmě šlo o Hotel Grand – pozn. aut.) a pan hostinský byl z Rychnova. Ten mi o panu doktorovi často vyprávěl, jak jezdil autem a další příhody. Byl jsem tou osobností velmi inspirován, a líbilo se mi na něm nejvíc asi to, co u všech venkovských lékařů: že své pacienty znají od dětství a že se o ně neokázale starají jako o vlastní i ve volném čase," vysvětlil herec a scenárista.

A jako příklad tohoto ztvárnění ve filmu uvedl, že doktor Skružný třeba jde na pivo k Pávkovi (Marián Labuda) a  přitom ještě radí babičce, že má ráno chvilku počkat, než se posadí.

Pátrání po Moudrových stopách v Novém Rychnově začíná u manželů Josefa a Marie Pechových, kteří mají vynikající paměť. „Byl to nejlepší doktor, kterého jsem zažil. V pelhřimovské nemocnici říkali: Jestli sem tohle poslal Moudr, tak tomu věříme, to je stoprocentní. Měl pochopení zvlášť pro staré lidi. Nikdy nikomu neřekl, že za ním jde nevhod, i když měl volno. Jednou mi marodila matka, tak jsem šel k Moudrům. Tam mi řekli, že je ve Vyskytné v hospodě. Vzal jsem trabanta, jedu tam a on tam hrál karty. Tak k němu jdu a říkám, že mamince něco je, on beze slova položil karty a jeli jsme za ní," říká třiadevadesátiletý Josef Pech.

Se sousedem pak vzpomíná i na osobité chování doktora Moudra. Když prý za ním někdo přišel s tím, že je nastydlý, ale nebyla to pravda, tak lékař mu odpověděl, aniž by ho prohlížel: „Ty chceš neschopenku, viď?" Na otázku, zda lékař jezdil s autem tak špatně jako filmový Rudolf Hrušínský, který se kochal krajinou, se Pechovi usmívají a přitakávají.

Dokud to jelo

„Nejdřív měl pana šoféra pana Bínu, ale pak jezdil sám a moc mu to nešlo. On jezdil prostě, dokud mu to jelo. Na to byl flegmatik, stejně jako na další praktické věci – on vlastně sám na sebe nijak moc nedbal a netrpěl, ale k pacientům byl vnímavý," říká Josef Pech s tím, že místní skutečně Moudra pamatují, jak někde zastavil a díval se po malebné krajině kolem Křemešníku. „Jezdíval rád na Čeřínek, měl moc rád přírodu. Asi i proto, že jeho otec byl lesák," dodává Pech.

Primář Balík píše, že někdy ženám říkal „milostivá paní", jindy zase „ty kozo!". Paní Pechová se směje: „Mně někdy říkal „dívenko milá". Měl všelijaké vtipy a průpovídky. V tom filmu je to on. Já se nerada dívám na nějaký film dvakrát, ale na Vesničku se dívám vždycky znovu ráda právě proto, že mi to připomíná jeho."

Manželé Pechovi vyvrací dojem, že by doktor Moudr byl necitlivý člověk. „Když si v krčku zlomila nohu jeho maminka, kterou měl moc rád, tak plakal," vzpomínají. Dále zmiňují, že hrával volejbal či šachy, a jak již bylo zmíněno, ve vyskytenské hospodě hrával karty, hru zvanou bulka, což podle Josefa Pecha některým lidem trochu vadilo. Každopádně byl družným člověkem. „Jeho šedesáté narozeniny slavil doslova celý obvod, JZD i MNV v Novém Rychnově," dokládá Ivo Balík.

Portrét  v čekárně

Robert Moudr měl v Rychnově vilu, kde i ordinoval. Dnes je zdravotnické středisko jinde, ale jeho památku tu ctí – mají v čekárně jeho portrét. A současné praktické lékařce Kateřině Kölblové pomáhá Marie Křížová z Horní Cerekve, která jako zdravotní sestra pracovala řadu let právě u Moudra.

„V ordinaci u něj všechno muselo být připraveno," říká paní Křížová a potvrzuje, že doktor Moudr pomáhal pacientům i mimo ordinační hodiny. „Venkovský lékař to asi ani nemůže odmítnout," tvrdí a dodává, že doktor poznal, když někdo simuloval.
„Samozřejmě nejprve musel věřit tomu, co pacient říkal, ale když pak zjistil, že to tak není, tak mu řekl na rovinu, ať z něj nedělá blbce," říká Křížová.

A usmívá se při vzpomínce na Moudrův technický antitalent. „Když jsme v ordinaci potřebovali zatlouct hřebík, tak to byl problém. Autu taky nerozuměl, ale hrozně rád ho opravoval. Pak už mu to ale radši chlapi zakázali," doplňuje zdravotní sestra. Na otázku, zda Menzelův film odráží Moudrovu osobnost, říká: „Něco tam je trošku přidané a upravené, ale třeba přírodou se opravdu rád kochal."
Na doktora Moudra se v čekárně ptáme i starší ženy. „To víte, že ho pamatuju. Občas jsem s ním z Křemešníku jezdila autem a on měl takového psa, který v autě skákal," usmívá se pacientka. Před ordinací se ptáme i dalšího pamětníka, Antonína Hřebena. I tento vitální senior říká, že Moudr byl doktor na svém místě a že ho lidé měli rádi.

„Tak to jsem rád, že na něj u vás lidé hezky vzpomínají," reagoval Zdeněk Svěrák poté, co se dověděl o dojmech pamětníků z Nového Rychnova.

„K pacientům chodil, i když byl nemocný. Jednou ho musela podpírat sestra, ale přišel, a byl stoprocentní," dodává Josef Pech. Doktor Moudr podle informací Deníku zemřel  při výkonu profese. Sanitka ho pracovně měla vézt z Vyskytné do Rychnova, ale dostal infarkt a byl na místě mrtvý.

Po necelých čtyřech letech se pak do kin dostal film Vesničko má středisková, který byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jednou z jeho hlavních hodnot byl právě svérázný, a přitom lidský doktor Skružný.

Robert Moudr
Robert Moudr se narodil 7. února 1915 v rodině nadlesního v Humpolci. Maturoval na pelhřimovském gymnáziu v roce 1936. Studium medicíny v Praze dokončil až po válce. Krátce byl sekundárním lékařem v pelhřimovské nemocnici, pak odešel na uvolněné místo obvodního lékaře v Novém Rychnově. Měl syny Vratislava a Robina. První zůstal v Rychnově a jeho syn, PhDr. Vratislav Moudr působí na fakultě sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity, na oddělení historie, filozofie, sociologie a psychologie sportu. Lékařem byl i bratr Roberta Moudra.