Nechal za podpory Nadace Židovské obce v Praze vydat knihu Even zikaron s podtitulem Paměť židovských náhrobních kamenů. Barevná publikace na kvalitním papíře má 35 stran a její autorkou je Iva Steinová.

Ta v úvodu popisuje historii židovského osídlení. Zajímavé je to, že v Nové Cerekvi na rozdíl od jiných měst a obcí Židé nikdy nevytvořili ghetto, ale byli rozptýleni v různých částech zastavěné části.

Kuriozitou je, že dvě židovské rodiny v blízkosti kostela unikly nucenému přesídlení, které s cílem držet Židy ve větší vzdálenosti od kostelů nařídil císař Karel VI. Vystěhování zabránilo to, že obě rodiny prý z domů do kostela neviděly ani z něj nic neslyšely.

Dále se už publikace podrobněji věnuje starému i novému hřbitovu, které jsou vedle sebe a jsou propojeny.

Na starém hřbitově se pohřbívalo do roku 1866 a dochovalo se celkem 138 náhrobků. Autorka je nafotila v noci, tak jak je u židovských náhrobků tradicí, aby lépe vyniklo písmo vytesané do kamene.
Autorka píše, že v Nové Cerekvi je unikátně vysoký podíl náhrobků kohenů – tedy židovských duchovních. Ti na starém hřbitově tvoří nejméně desetinu náhrobků, většinou označených symbolem žehnajících rukou.

Na novém hřbitově je 276 náhrobků, poslední pohřeb byl v březnu 1939, ale na mladších náhrobcích se objevuje i připomínka holocaustu.

Vedle pomníků rabínů na něm upoutá i sloupový náhrobek jednoho z průkopníků moderního malířství, Alfreda Justitze. Vyrytý úhelník a pravítko symbolizují, že byl členem zednářské lóže. Kamínky na jeho i dalších náhrobcích potvrzují, že na hřbitov i dnes chodí ti, kdo chtějí uctít památku mrtvých – podle židovské tradice, kdy se hroby v poušti přikrývaly kameny, aby je zvěř neodkryla.