Nadějná spisovatelka píše příběhy už od svých pěti let. Loni na podzim se odvážila oslovit nakladatelství, kterému se její román zalíbil. A tak letos na jaře spatřila světlo světa kniha s titulem Svatby a katastrofy. Jelikož mladá dáma ví, co se ve světě literatury sluší
a patří, křest knihy už má za sebou. A na středu 3. června plánuje autogramiádu v humpolecké knihovně.

Jak byste vaši prvotinu charakterizovala?
Je to humorný román, který vypráví pětačtyřicetiletá žena. Ta zažívá nejrůznější „katastrofy". Například na dovolené ji zadrží únosci. Nemilým překvapením pro ni je i to, když se její dcera zasnoubí s bývalým přítelem sestry a začnou spolu vychovávat dítě. Příběhu jsem nechala otevřený konec.

Svatby se čtenáři také dočkají?
Ano, dokonce dvou (úsměv).

Kým nebo čím jste se nechala při psaní příběhu inspirovat?
Inspiraci jsem hledala hlavně ve své rodině a ve svém okolí. Já totiž hrozně ráda pozoruji lidi kolem sebe (úsměv). Nicméně ani jedna knižní postava neodpovídá nějaké reálné. Různě jsem míchala jak charaktery lidí, které znám, tak i zážitky, které si pamatuji, takže 
v celkovém důsledku z toho vznikl smyšlený příběh.

Jak se postavy ve vaší knize jmenují?
Strašně se mi líbí jméno Soňa Svobodová, takže tak jsem pojmenovala hlavní hrdinku, učitelku fyziky a biologie. Její dcera se jmenuje Laura, její bývalý manžel je Karel a její současný přítel je František.

Titul Svatby a katastrofy evokuje, že knihu napsala starší, zkušenější žena…
Možná, nevím… Je pravda, že při psaní mi hodně pomáhala mamka a především babička. Nesmím zapomenout ani na svou nejoblíbenější učitelku češtiny, která mi také hodně věcí poradila. Vždy když jsem přišla s nějakým nápadem, tak jsem to s nimi probrala a ony mi řekly svůj názor.

Co vás při samotném tvoření nejvíce potrápilo?
Zaprvé vymyslet závěr 
a zadruhé vymyslet název celé knihy. Nakonec jsem se 
s tím vypořádala a titul zůstal tak, jak jsem ho navrhla.

Jak vás vůbec napadlo, že napíšete a vydáte knihu?
Vlastně odmalinka, od svých pěti let, si doma píšu příběhy. Vždy jsem je chtěla vydávat, ale nikdy jsem nenašla odvahu. Loni jsem však onemocněla, a když už jsem se nudila, tak jsem si řekla, že zkusím zase něco napsat. No a potom, když jsem text dokončila, jsem se konečně rozhodla, že ho pošlu do nakladatelství. Vybrala jsem si vydavatelství a nakladatelství Šuplík v Brně. Rozhodně jsem nepočítala s tím, že je zaujme natolik, aby ho rovnou chtěli vydat. Spíše jsem myslela, že mi třeba poradí, co a jak dál. To bylo na podzim. Když jsem se dozvěděla, že mi knihu vydají, tak mě napadlo, že ji daruji jako překvapení rodičům k Vánocům, ale nakonec se to nestihlo. Kniha byla připravená až 
v lednu, ale stejně jsem rodiče překvapila (úsměv).

Oni netušili, že jste se odhodlala oslovit nakladatelství?
Ne. Věděli to akorát mí 
dva strýcové, babička a paní učitelka češtiny. Mamka
se to dozvěděla asi měsíc předtím, než mi kniha přišla, taťka to zjistil týden předtím, než jsme jeli do vydavatelství, což pro něj byl šok. 
Ale druhá babička s dědou 
to tak nějak čekali, proto-
že věděli, že ráda píšu, 
takže tušili, že dříve nebo později určitě knihu vydám.

Už se k vám dostávají ohlasy dalších lidí?
Ano a jsem velice ráda, že jsou pozitivní.

Proč by si podle vás měli čtenáři vaši knihu pořídit?
Myslím si, že se při jejím čtení pobaví. Jde o pohled na svět s nadhledem, ale zároveň by jim příběh zkušené ženy mohl poradit, jak se 
v nejrůznějších situacích zachovat (úsměv).

Autogramiádu plánujete 
3. června od 17.30 hodin v humpolecké knihovně. Na co všechno se návštěvníci mohou těšit?
Na programu je autorské čtení, zazní i hudba a plánuji tombolu se zajímavými cenami.

Kde zájemci knihu Svatby a katastrofy seženou?
Mohou si ji koupit přímo 
u mě, když mě kontaktují například prostřednictvím facebookového profilu Svatby 
a katastrofy. K vypůjčení bude i v humpolecké knihovně.

Jakým způsobem píšete? Sednete k počítači a během chvilky napíšete deset stránek, nebo tvoříte spíše pomaleji?
Příběh si vždy rozmyslím 
v hlavě a pak sednu a píšu. Takže ve finále mi samotné psaní trvá týden až čtrnáct dní. Paní nakladatelce se právě líbilo, že píšu spontánně, tak, jak lidé mluví. Dřív jsem si psala do bloku, ale pak mě přestalo bavit text přepisovat, takže teď už píšu rovnou na počítači. Většinou se na tvoření vrhnu, když mám delší dobu čas, třeba když máme prázdniny nebo když jsem nemocná.

Přemýšlela jste o tom, že byste se stala spisovatelkou z povolání?
Ano, přemýšlela jsem nad tím, ale asi to tak nedopadne. Chtěla bych se věnovat veterině a psaní mít spíše jako koníčka.

Zmínila jste, že jste s psaním začala už ve svých pěti letech. Máte doma schovaná svá první díla?
Ano, občas si je prohlížím a říkám si, že jsou dost hloupá (smích). Ale na druhou stranu se jimi také nechá-vám inspirovat. Většinou jde o pohádky, které jsem si i sama ilustrovala.

Plánujete pokračování vašeho příběhu Svatby a katastrofy?
Uvažovala jsem o něm, ale nakonec jsem se rozhodla, že začnu s něčím jiným. Chtěla bych napsat pohádku, zřejmě o pejscích, protože pejsky mám moc ráda. Přemýšlím také o dalším románu, ale do něj se pustím asi až po pohádce. Zatím nemám moc času, takže s psaním čekám na léto.

Když se podíváme na „druhý břeh", jaká vy jste čtenářka?
Já moc ráda čtu, hlavně romány pro dívky a ženy. Líbí se mi i detektivky. My jsme vlastně taková čtenářská rodina. Obě babičky mají hodně knížek, které si od nich často půjčuji. Taťka také moc rád čte. Občas se při vlastním psaní nechávám inspirovat právě i jinými příběhy od dalších autorů.

Máte oblíbenou knihu nebo oblíbeného autora?
Mojí oblíbenou knihou je Pes ve městě. Příběh napsala Veronika Hájková. Jedná se o román, jehož hlavní hrdinka má psa průšviháře, takže neustále musí řešit problémy, které její psí miláček způsobí. A navíc ji zlobí i její manžel a syn.

Máte do budoucna další plány, ať už jako spisovatelka, nebo jako mladá studentka?
Měla jsem jeden velký sen, vydat knihu, a ten se mi už splnil. Jinak bych se chtěla stát veterinářkou, protože odmalička mám moc ráda zvířata, ale ještě přemýšlím 
o střední pedagogické škole, takže se uvidí, jak to nakonec dopadne.

Autorka knihy

Kristýna Bláhová (13) pochází 
z Humpolce. V současné době 
je žákyní sedmé třídy základní školy Hálkova v Humpolci.
Kromě psaní se ve svém volném čase věnuje zvířátkům (doma chová psa a oblovku), ráda čte
a sleduje filmy.