I proto jsme si prošli provoz jednoho z fungujících zařízení, a to v areálu zemědělské společnosti v Černově. Raritou podniku je, že přes jím obhospodařované pozemky prochází evropské rozvodí Dunaj – Labe, proto se také společnost jmenuje Rozvodí.

Hospodaří v nadmořské výšce 650 metrů na výměře asi 1200 hektarů. Před čtyřmi lety z ekonomických důvodů zrušili chov prasat a specializují se zejména na dojnice hoštýnského plemene, kterých tu je 530. Od listopadu tu ve zkušebním provozu běží bioplynka o výkonu 800 kW, která byla před pár dny zkolaudovaná.

„Zpracovává vedlejší produkty ze živočišné výroby, tedy kejdu skotu, hnůj, nezkrmené a nezkrmitelné zbytky krmiva, travní senáže a jako doplněk v množství 20 procent kukuřičnou siláž, která je pro bioplynku pěstována," zdůrazňuje jednatel Rozvodí Milan Křížek, který je i naším průvodcem po areálu.

Teplo do stájí

Naše cesta začíná u obří násypky, kam nakladač jednou denně nasype zmíněné vstupní suroviny. Vřeteno pak posouvá materiál ke šneku, kterým je materiál posouván do vnějšího kruhu fermentoru pod hladinu, kde dochází k jeho promíchávání míchadly.

Kejda jde podzemním potrubím přímo z kravínů do vnitřního kruhu fermentoru, kde dochází k homogenizaci surovin, laicky řečeno k tlení, a začíná se uvolňovat plyn.

Z fermentoru pak přepadává hmota do dofermentoru o výšce devět metrů, který i když je zapuštěný v zemi, tak zdálky díky svému tvaru a čtyřem pasivním hromosvodům v rozích působí jako kopule nějaké istanbulské mešity. Jde o foliový plynojem.

Ve fermentoru i dofermentoru vzniká plyn, který pak pohání šestnáctiválcový motor a ten vyrábí elektřinu. Přímo u motoru je velký hluk, že se téměř nedá mluvit, ale za silnou zdí zvenčí je slyšet jen mírné hučení. Stanice je vybavena plně automatickým řízením, včetně vizualizace a dálkového přístupu a ovládání přes internet.

To, že při procesu vzniká slušné teplo, cítíme na vlastní kůži při sestupu do technického sklepa, kde vidíme spletitou síť trubek a tlakoměry. „Připravujeme se na to, že bychom odpadní teplo využili na vyhřívání stájí, ohřev vody i dalšího spalování v turbíně na výrobu další elektřiny," vysvětluje Milan Křížek.

Pokud by přestal jít motor nebo nastala jiná závada, nahromaděný plyn se zapálí ve fléře, tedy hořáku na přebytečný plyn. Tím se zabrání úniku metanu do ovzduší.

Nezpracovaný zbytek hmoty, takzvaný digestát, jde do jímky o průměru 35 metrů, která zde původně sloužila k uskladnění kejdy. Zrovna teď z ní traktor čerpá digestát, který na rozdíl od kejdy nepáchne. Na námitku o malé „výživnosti" digestátu a absenci některých látek v něm jednatel reaguje slovy, že digestát je stejně vynikající hnojivo jako kejda a chybějící uhlík se na pole musí dodat jinak, třeba zaoráním slámy nebo zeleným hnojením.

Obci stavba nevadí

Bioplynka stála Rozvodí 65 milionů korun. Dotace na stavbu už nejsou, takže Černovští si vzali bankovní úvěr. Levné nejsou ani některé provozní věci. Třeba svíčka do motoru, kterou už museli měnit, stojí 10 tisíc. „Pro bioplynku jsme využili už dříve postavené silážní žlaby a jímku na kejdu. Kdybychom museli stavět i ty, vyšlo by to ke sto milionům," říká Křížek.

Zdůrazňuje, že suroviny se v černovské bioplynce zdrží sto dnů oproti povinným šedesáti, což znamená efektivnější získávání plynu i z horších vstupních surovin. Stanice zaměstná asi jeden pracovní úvazek.

Podle Milana Křížka špatné jméno bioplynkám dělají cizí firmy, které stanice staví na „zelené louce", bez zázemí pozemků a živočišné výroby.

„Ta naše přirozeně zapadá do zemědělského podniku, je tu minimální doprava, a nakrmíme ji sami tím, co zbyde po dojnicích. Bereme to jako takovou přidruženou výrobu," dodává Křížek.

Zemědělské objekty leží až za vsí, bioplynka je navíc ve vzdálenější části areálu a část provozu je směrem od obce oddělena zeleným pásem. „V obci Černov k její stavbě připomínky nebyly, a myslím si, že ani dnes nejsou," dodává jednatel. 

Po středečním slavnostním představení bude mít možnost bioplynovou stanici navštívit i veřejnost, a to od 13 do 16 hodin.

Jan Mazanec