Město Humpolec se společností Castrum totiž slavnostně otevřelo a veřejnosti zpřístupnilo skanzen na Zichpili.

Je devět hodin ráno a právě se otevírá řemeslný trh. Dámy si prohlížejí stánek se šperky, pánové mlsně okukují stánek s voňavou medovinou, hrnčíř roztáčí hrnčířský kruh, flašinetář vyhrává, vedle už se stlouká pšenice na mouku a brusič brousí kamenné nástroje.

Všechny zúčastněné ale zajímá především slavnostní otevření skanzenu, ke kterému dochází ve tři čtvrtě na deset po pronesení úvodních slov.

Jílová podlaha i chlebová pec

Provozovatelé se vzápětí ujímají organizace prohlídky Nápravníkova stavení, jelikož před jeho dveřmi se už tvoří fronta nedočkavců a malé prostory stavení neumožňují pojmout tolik návštěvníků najednou.  „Jsme moc rádi, že stavení přežilo, i když nám jeho úspěšnou rekonstrukci chtěl překazit jasan ve střeše," usmívá se u vchodu do skanzenu Oldřich Vacek ze společnosti Castrum. Po úzkých dřevěných schodech se nejdříve vydáváme do prvního patra, kde se nachází krouhátko na zelí, necky, košíky, lyže a různá nářadí na zemědělské práce.

Poté scházíme do přízemí.  Vstupní předsíní se dostáváme do malé černé kuchyně a nechybí tu ani suchý záchod. V největší místnosti stavení nás zaujme tkalcovský stav.

Ve vedlejším pokoji je na menším prostoru zachovaná původní jílová podlaha a zbytky chlebové pece.
„Je dobře, že alespoň jedno původní stavení bylo na Zichpili zachováno. A určitě je zajímavé vidět, jak lidé dříve žili. Například my jsme se ještě nikdy nesetkali s tkalcovským stavem," komentovali prohlídku Nápravníkova stavení manželé Janákovi, kteří si otevření skanzenu nenechali ujít.

Během letních prázdnin bude skanzen na Zichpili otevřen kromě pondělí každý den, a to od deseti do sedmnácti hodin.

Aneta Slavíková