Učitelé dějepisu Jiří Dalík a Zdeněk Škrabánek se shodují, že tento projekt je pro studenty přínosný především v tom, že slyší zážitky z úst těch, kteří je přímo zažili. „Orální historie je pramen, který těžko někdo zpětně dohledá. Poskytuje spoustu informací z běžného každodenního života, ke kterým se my učitelé jen těžko dostáváme," vyzdvihl přednosti projektu Příběhy bezpráví Zdeněk Škrabánek.

Z filmu, jehož ústřední postavou je Heda Blochová, studenty asi nejvíce zasáhl příběh o tom, jak se její nevinný manžel stal obětí komunistického režimu. „O nacismu se k nám dostávají informace vesměs pořád stejné, ale ta část o komunismu byla pro mě opravdu oči otvírající," poznamenala jedna ze studentek gymnázia Kateřina Rosičková.

Následná beseda byla v režii pozvaného hosta Andreje Gjuriče. Ten vyrůstal v rodině lékaře Alexandra Gjuriče, jenž se významnou měrou podílel na činnosti protifašistického odboje, za což byl rok před koncem 2. světové války popraven. Stejný osud potkal i jeho strýce Vladimíra Vacka. Jeho teta, Růžena Vacková, druhá žena v historii Univerzity Karlovy, která dosáhla na profesuru, strávila na základě vykonstruovaného komunistického procesu 15 let ve vězení.

Andrej Gjurič se zaměřil především na svůj a rodinný příběh. K zamyšlení pak studentům nabídl několik otázek, z nichž jedna zněla: Stálo to všechno mé rodině za to?

„Staré kultury uctívají své hrdiny, ale kdo ví o lidech, se kterými se já setkával? Kdo ví o mém otci? Mám jeden velký sen – přál bych si velký památník obětí komunismu, kde by byla uvedena všechna jména. Já už se toho asi nedočkám, ale třeba jednou někdo z vás něco takového dokáže. Aby alespoň nějaký dluh byl těmto hrdinům splacen," ukončil své povídání se studenty Andrej Gjurič.

Aneta Slavíková