Až letos, v páté třídě, to všechno začalo. Nejdřív mě jenom slovně napadala, až pak přišla první, a také bohudík poslední, facka," vzpomíná téměř se slzami v očích jedenáctiletá dívka, která navštěvuje jednu pelhřimovskou základní školu.

Jméno si její rodina nepřála zveřejnit. Na problém upozornili až její spolužáci.

Není to první ani poslední případ na Pelhřimovsku. Šikana je problémem většiny škol. Někde se ji snaží řešit, jinde ji pěkně v tichosti zametou pod kobereček. Zmíněný případ měl naštěstí dobrý konec. Ukázkově zafungovala spolupráce rodič – škola – dítě. Dlouholeté kamarádky spor vyřešily, nyní však sedí každá v jiné lavici a přátelství vzalo za své.

Výběr „obětí"

Škola je místem, kam problém šikany proniká v posledních letech velice často. Ve škole jsou pro šikanu, ať slovní či fyzickou, ideální podmínky. Je tam velká koncentrace dětí, velký prostor a  dostatečný výběr „obětí".

„Policie se zabývá každým oznámením, tedy i těmi, které se týkají šikany u dětí mladších patnácti let. Vzhledem k věku dětí však jejich přesné číslo nebudeme zveřejňovat. Mohu pouze říci, že se jedná o mizivé množství," sdělila policejní mluvčí Monika Pátková.

O šikaně se začalo poprvé mluvit koncem osmdesátých let minulého století – i když existuje od pradávna. Podle dětských psychologů je však v poslední době alarmující krutost šikanujících a klesající věk agresorů.

„První šikanování se objevuje už v prvních druhých třídách základních škol, kdy děti zmlátí spolužáka, řežou ho nebo svazují. Agresoři mají v dnešní době pocit, že mohou všechno. Přispívá k tomu i fakt, že ve většině případů nejsou potrestáni," zdůraznil Zdeněk Martínek, pelhřimovský speciální pedagog, který se zabývá právě šikanujícím chováním dětí.

Deníkem oslovení ředitelé základních škol na Pelhřimovsku se shodují v tom, že mají se šikanou své zkušenosti. Podle nich řeší během jednoho školního roku vždy jeden až dva případy. Nejčastěji jsou v roli agresorů chlapci ze druhého stupně. Ani útočící děvčata však nebývají žádnou výjimkou.
„I nás se šikana týká. Pokud něco takového zjistíme, hned zasáhneme a řešíme ji velmi razantně. Hodně záleží na spolupráci rodič – škola. I když se případ vyřeší, tak dítě, které šikanovalo, dostane kázeňský postih ve snížené známce z chování. Pokud všechny možné prostředky selžou, předáme případ policii," nechal se slyšet ředitel Základní školy Na Pražské v Pelhřimově Luděk Charouzek.

Podle něj se šikanu nikdy nepodaří zcela vymýtit. Je ovšem potřeba ji podchytit v první fázi, kdy se proti ní dá nejsnáze bojovat. „Hlavní jsou rodiče a jejich výchova. Děti by měly mít jasně nastavené mantinely a pravidla," dodal Zdeněk Martínek.

Rodiče by měli být na pozoru, když je jejich dítě, zaražené, smutné, nemluví o tom, co se ve škole děje. Dojde ke zhoršení prospěchu, je nesoustředěné, často bez zájmu. Navíc si může před cestou do školy stěžovat na zdravotní problémy. Faktorů je však mnohem více. Stane-li se dítě obětí nebo svědkem šikany, mívá kromě strachu pocit studu a spoluviny, přestože se jí nezúčastnilo. Proto je důležité, aby rodiče svým dětem naslouchali a nezlehčovali, co jim jejich ratolest vypráví.

„U nás řešíme přibližně jeden až dva případy za rok. Nebylo to však nikdy nic závažného. Vždy jsme si zavolali rodiče a v klidu se domluvili. Jednalo se například o slovní napadání chlapce, kterého spolužáci vyčlenili z kolektivu," informoval ředitel Základní školy v Kamenici nad Lipou Vladimír Dobal.

Roste i počet kyberšikany

Světlou vlaštovkou v boji proti šikaně je Základní škola v Jiřicích, kde zatím takovýto problém řešit nemuseli. „Jsme jenom rádi. Zřejmě je to dané tím, že na naší škole funguje jenom první stupeň. V minulosti, asi sedm let nazpět jsme tu ale řešili problém alkoholu v páté třídě," uvedla ředitelka jiřické základní školy Ilona Prokopová.

To, že děti nemají problém jen se šikanou, ale že experimentují třeba právě s alkoholem, není žádná novinka. Alarmující je také stoupající počet kyberšikany.
„Počet těchto případů v poslední době velmi stoupá. Hlavně se jedná o zasílání e-mailů nebo šikanování přes facebook," upozornil Zdeněk Martínek.

Jak poznáte oběť i agresora šikany

Kdo bývá dětskou obětí šikany?
•    Dítě, které se neumí nebo nemůže bránit.
•    Dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od očekávaného průměru (nosí brýle, přestěhovalo se, má nadváhu apod.)
•    Dítě fyzicky slabé, popř. uzavřené, které těžko navazuje osobní kontakt s ostatními dětmi.
•    Dítě duševně zaostalejší, popř. pomalejší v uvažování.
•    Dítě jiné barvy pleti, často příslušník národnostní menšiny.
•    Dítě nadprůměrně duševně vybavené, dětský genius

Jak poznáme dítě-agresora?
•    Bývá zpravidla starší, tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům a mnohdy i k učitelům, mívá kázeňské problémy.
•    Může být všeobecně oblíbený, temperamentní, sebevědomý, méně nadaný a někdy až překvapivě nebezpečný.
•    V kolektivu častu vystupuje v roli vůdce.
•    Pochází často z rodiny, kde je fyzické, popř. psychické násilí používáno jako běžný komunikační prostředek.
•    K maskování svých činů často používá „důvěryhodné vysvětlení", které se snaží opřít o tvrzení svých obdivovatelů.
Zdroj: Policie ČR