Někteří farníci mají k jeho metodám výhrady a odmítli s ním spolupracovat, jiní naopak přijíždějí z jiných obcí na kulturní akce, které v Božejově ve spolupráci s obcí začal organizovat.

Působil jste na Slovensku jako úspěšný novinář, teď jste knězem. Novinář je všude a občas provokuje, kněz jako duchovní pastýř by naopak měl být v ústraní. Nebo je to jinak? Můžete teď nějak využít zkušenost novináře?
V obou případech před vámi stojí člověk, kterému máte zprostředkovat informace. Můžete ho potěšit, anebo zarmoutit. Co znamená být knězem, jsem si uvědomil při mši svaté africké komunity ve Vídni. Sloužil ji muž, který pro přítomné byl knězem, psychologem i Billem Cosbym (populární americký showman – pozn. red.). Tyto tři věci by měl mít i dobrý novinář: měl by být knězem, který je schopný rozlišit správné od nesprávného, podstatu od banality, psychologem, který bude mít na paměti případné následky svého jednání, a showmanem, protože optimismus a radost jsou v dnešním světě nesmírně potřebné. Kostel je poslední místo dobrých zpráv, protože v médiích je dobrá zpráva spíš výjimkou. To by mělo být společné úsilí kněží a novinářů: přinášet lidem dobré zprávy a moudře servírovat ty špatné.

Jak jste se dostal od novinařiny ke kněžství?
Práce s politikou, v politice a s politiky je příliš špinavá na to, aby se dala dělat dlouhodobě. U mě šlo o jakési přirozené hledání štěstí. Teď už vím, že bylo i v mém předcházejícím povolání, ale byl jsem příliš slabý na to, abych ho tam dokázal vidět. Dnes už bych neodcházel. Ze stejného důvodu bych se již nevrátil zpět. Vím totiž, že štěstí je i v kartách, které držím v ruce nyní – ne v esu nebo královi někde u vedlejšího stolu. Moje kněžství je pro mě největším důkazem existence Boha. Zároveň je pro mě jednou z nejdůležitějších věcí svoboda. Ta se většinou projevuje holým zadkem a vztyčenou hlavou. Jak pak jdeme životem, tak nám naše hlava pomalu klesá a svůj holý zadek vyměňujeme za nejrůznější požitky. Já zatím vlastním obě dvě. A to mě naplňuje radostí.

Do Božejova zvete i „hvězdy“ showbyznysu a politiky. Nemůže někdo namítat, že se máte věnovat hlavně komunitě věřících?
Co je to komunita věřících? Lidé, kteří žijí svůj každodenní život. A já jako jejich kněz ho žiju spolu s nimi. Ano, věnuji se věřícím a zároveň hledám cestu k těm ostatním. Kněz ve farnosti není jen knězem pro věřící. Je knězem všech. Ježíšovi jde o všechny, nejen o nás, kteří chodíme do kostela. Proto bychom i těm druhým měli dávat důvod pro víru. Nejdokonalejší reklamou, anebo antireklamou na Boha je náš život. Na základě toho se ti druzí často rozhodnou pro Boha, nebo proti němu. Mnozí prostě nechodí do kostela proto, že k tomu nemají důvod. A možná jsme jim jen my, co chodíme, žádný nedali.

Slováci jsou víc věřící než Češi, ale zároveň je to často tradiční lidová zbožnost. Nepřipadáte si tu jako na misijním území?
Víra je víc než jen zásady katechismu. Je to osobní odpověď člověka na podanou Boží ruku. Jsou lidé, kteří tuto odpověď uskuteční v církvi, a naopak jiní, kteří k tomu církev nepotřebují. Ty bychom neměli odsuzovat, ale snažit se je pochopit a dát jim důvod přijít mezi nás. Co se týká podoby víry, v Česku je spíše rozumová, na Slovensku víceméně citová. K člověku přitom patří rozum i srdce. Když jsme ještě žili v Československu, tak jsme tento problém nevnímali. Po rozdělení jakoby v Česku zůstal rozum a u nás srdce. To se někdy na obou stranách jeví jako problém.

Co máte na Češích rád a co ne, po čem slovenském se vám nejvíc stýská?
Na Slovensko se vracím pravidelně, kvůli přednáškám. Od podzimu bych měl vyučovat na soukromé vysoké škole mediální a marketingové komunikace v Bratislavě. Tvrdím, že všude, kde jsou lidé, se dá žít. Ale jen tam, kde jsou lidé spokojení, dá se žít spokojeně. A tyto spokojené lidi jsem našel i ve svých farnostech. Proto nemám důvod po stýskání. Jsem doma, kde žiju. Jako řeholní kněz jsem zvyklý mít více domovů.

U příležitosti 18 let samostatného Slovenska jste napsal knihu rozhovorů se třemi slovenskými prezidenty. Stále živé je téma rozdělení Československa, o kterém jste se zmínil už výše. Přesto, jak ho hodnotíte dnes: Bylo to dobře, nebo špatně?
Myslím, že nemá smysl se dívat zpátky. Faktem je, že Slovensko a Česko jsou dnes jedni z nejlepších sousedů. Nesporně i díky tomu, že každý z nich má vlastní kuchyň. Víte, proč zabil Kain Ábela? Byla v tom závist. Tady někde je třeba hledat i odpověď na rozdělení Československa a na spoustu nedorozumění v našem každodenním životě.

Jak se díváte na to, že řada Slováků v Česku pracuje v pololegálních podmínkách, aby si víc vydělali?
Stejně jako se dívám, když Češi pracující v pololegálních podmínkách někde v Německu nebo Anglii. V Rakousku už za pokladnou nenajdete Rakušanku, ale Polku, Slovenku či Ukrajinku. Kdo dnes v Evropě pracuje? Z mnoha procent jsou to muslimové. Ukazujeme na ně prstem, protože nejen ve Vídni už mají svoje čtvrtě. Ale měli bychom znát příčinu. A tou jsou líní Evropané. Kvůli nim muslimové v 60. a 70. letech zaplavili tehdejší státy Unie. To mi připomíná konec Římské říše. Muži přestali být muži, ženy ženami a většinu práce vykonávali otroci. Víme, jak tato říše skončila. Pokud si nezačneme vážit sebe sama, svých lidí a jejich práce, čeká nás podobný osud.

S jakými pocity jste sledoval nedávné slovenské parlamentní volby a kauzu Gorila?
Gorila přispěla hlavně k porážce pravice, která si teď musí projít katarzí. To je nesmírně důležité. Myslím si, že za několik let čeká katarze i slovenskou levici. Co se týká výsledku voleb, shoduji se s bonmotem, že kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali. Lidé by se měli více věnovat jeden druhému, než politice. Upřímně obdivuji, jak si umí český člověk vzít třeba harmoniku a zajít se do hospody zabavit. Ne opít. Ale zabavit. Setkat se s druhými lidmi.

Teď bude pohodlně vládnout jedna strana, Směr. Nebude hůř kontrolovatelná?
To bude záležet hlavně na kvalitě opozice. Ono asi není třeba přeceňovat hru na levičáka a pravičáka – rozdíly mezi nimi jsou skoro mizivé. Nemluvě o tom, že v globalizované Evropě se rozhoduje hlavně v Bruselu a místní vlády jsou z velké části jen vykonavateli požadavků EU.

V úterý do Božejova přijede dosluhující premiérka Iveta Radičová. Jak hodnotíte její vládu?
Iveta Radičová vnesla do slovenské politiky člověčinu. Považuji za vyspělost domácí politické scény, že měla do této funkce odvahu postavit ženu. Na to zatím nejsme v našich podmínkách zvyklí. Radičová je kometou, která se určitě vrátí. Tak si to přeje řada Slováků. Ani po svém odchodu z funkce nepřestává být obávaným hráčem. Budoucí premiér jí má v plánu nabídnout post mimo politiku. Hodně se mluví o židli velvyslankyně. Podle mě ještě zamíchá kartami při prezidentských volbách za dva roky.

Kdo je Karol Gottschalk Lovaš

Narodil se roku 1976 v Trnavě. Před vstupem do premonstrátského řádu a vysvěcení na kněze působil jako politický reportér a moderátor rádia Twist. Byl u řady slovenských kauz, například nacionalistického projevu Jána Sloty nebo při zatýkání expremiéra Vladimíra Mečiara. Roku 1999 působil jako zpravodaj války v Jugoslávii.
Roku 2009 vystudoval teologii na Karlově univerzitě v Praze, postgraduálně studuje žurnalistiku na Katolické univerzitě v Ružomberku. Dnes působí jako kněz v Božejově a Libkově Vodě. Je autorem několika publikací, loni mu vyšla knížka rozhovorů se třemi slovenskými prezidenty. Do tisku teď chystá další rukopis s názvem „Kto sa chce naučiť byciklovať, musí aj padnúť“, který vznikl už na božejovské faře.

Jan Mazanec