Autorka přítomné ohromila svou otevřeností, s jakou hovořila o době, kdy s manželem adoptovali dva romské chlapce. 

Ti se však v období puberty vydali, jak řekla sama Tereza Boučková, kriminální cestou. Spisovatelka vyprávěla o drogách, krádežích a návštěvách policie, které byly u nich doma více než časté.

I přítomní studenti ze dvou pelhřimovských středních škol, kteří se besedy účastnili v rámci školních povinností, se přes počáteční lhostejnost do spisovatelčina poutavého vyprávění zaposlouchali a v místnosti se v tu chvíli ocitlo zhruba čtyřicet napjatých posluchačů.

Spisovatelka své povídání doplnila čtením vybraných částí ze svého bestselleru Rok kohouta, který byl inspirován zmíněným autorčiným příběhem. I přes závažnost tématu, kterým se celá beseda ubírala, Boučková neztrácela svůj typický ironický humor a nadhled.

Zmínila i hádky, které s manželem v nelehkém období prožívali. Uvedla například situaci, kdy přišel jejich adoptivní syn domů pod vlivem drog. S nadsázkou pak prohlásila, že „to byla taková pěkná domácnost“.

S posluchači spontánně a vtipně diskutovala. Přítomných studentů se zeptala, kdo z nich přečetl alespoň jednu její knihu. Poté, co se ozvala odpověď: „Já − manuál ke grafice!“, spisovatelka pohotově odpověděla: „Tak to už umíš písmenka, že?“

Dalším předmětem besedy byl film Smradi, jehož tématem je také výchova dvou romských adoptivních dětí a autorem scénáře k filmu je Tereza Boučková.

Napsat a umřít

Spisovatelka se nebála upřímně a skromně povídat jak o osobním životě za minulého režimu, tak o nelehkém údělu umělce. „Ten má stále vnitřní pochyby a celkově je to nevděčné povolání,“ uvedla. Diskusi zakončila s úsměvem na tváři a oblíbeným mottem: „Nejlepší scenárista je ten, který napíše scénář a umře.“

V brzké době se mohou čtenáři těšit na novou sbírku povídek této 54leté osobité spisovatelky, autorky známých děl jako román Rok kohouta, próza Indiánský běh anebo scénáře k filmům Smradi a Zemský ráj to napohled.

KRISTÝNA GYURCSOVICSOVÁ