Postoupit ze základního kola soutěže Dívka roku až do celostátního finále však není nesplnitelný sen. Vloni cestovaly z Pelhřimova na východ Čech dokonce dvě děvčata, Ivana Daňhelová a Martina Maloušková. A pro prvně jmenovanou patnáctiletou pelhřimovskou gymnazistku představuje Dívka roku vlastně jen začátek.

Jaké to vloni na celostátním finále bylo?
Do Jičína se dostalo šest holek z Čech a šest z Moravy. Měli jsme podobné úkoly jako předtím v Pelhřimově, to znamená zkoušku zručnosti, přehlídku. A taky test, jestli jsme chytré nebo hloupé.

Co pro vás tento nesporný úspěch znamená?
V první řadě to beru jako hodně důležitou zkušenost. Uvědomila jsem si, že takovéhle soutěže neznají žádné kamarádství, každý se tam musí postarat sám o sebe. Nakonec jsem se neumístila, ale poctou pro mě byl už jen samotný postup do Jičína a týden strávený tam.

Jak vlastně takové soustředění mladých krásek vypadá?
Nejdříve jsem strávila víkend v Plzni, odtamtud jsem postoupila do Jičína. Měli tam pro nás připravené různé akce. Kupříkladu jsme šli na nějaký slavnostní večer, kde byli i herci z muzikálu Děti ráje. Novináři tam samozřejmě přijeli hlavně kvůli nim, ale když už jsme tam byli také, fotili i nás. Zkrátka, bylo to zajímavé.

A co dál? Věkové omezení pro Dívku roku jste překročila, nezkusíte nějakou další soutěž krásy?
Právě jsem postoupila do finále Miss Reneta, což je mezinárodní soutěž středoškolaček. Na casting přijelo sto osmdesát holek, mezi dvanáctku vybrali i mě. Má se to konat někdy koncem března v Havířově.

Jestli to takhle půjde dále, třeba jednou budete dospělá Miss.
Uvidíme (smích).

A co byste tedy vzkázala vašim následovnicím, které se dnes odpoledne třeba vydají ve vašich stopách?
Hlavně, ať jsou samy sebou. Nemá cenu si hrát na někoho jiného. A také, ať je případný úspěch nezmění.