VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hurda: Táta mi řekl, že kdo umí dělat se železem, umí dělat se vším

Onšovice – Je to umělecký kovář a zároveň sochař. Když jede na výstavu kovářů, koukají na něj jako na sochaře.

11.2.2012
SDÍLEJ:

Umělecký kovář Libor HurdaFoto: Archiv Libora Hurdy

Sochaři si zas těžko nechají vysvětlit, že své objekty si nenechává odlévat, ale že si je i sám kove. Libor Hurda pochází z Pelhřimova, nyní bydlí v Onšovicích. Interiér jeho rodinného domku je vlastně takovou malou galerií. Kabát odkládáme na vtipně vyřešený, doma ukovaný věšák.

Přes kuchyni procházíme do kovárny a cestou míjíme nejrůznější vystavené plastiky. Od mnohokrát zpracovaného motivu Dona Quijota, sedícího třeba i na psacím stroji, až po nejnovější objekt s názvem Ego.

Vtip, ne šok

Kovárna vypadá spíš jako běžná dílna. Je těžko uvěřitelné, že právě tady vznikají sochy, které nám Libor Hurda ukazuje nafocené. „Kovu velmi různorodé předměty. Jak užité umění, jako jsou například lampy, tak právě sochy. V oblibě mám kinetické objekty, které musí být hodně dobře vyvážené,“ vysvětluje.

Mezi nejmenší věci, které vytvářel, patří snubní prsteny. Mezi největší pak čtyřmetrová socha Ferryman nebo Free Francis, jedna z už zmíněných kinetických soch. Free Francis je jezdec na ptáku, na výšku má asi čtyři metry a rozpětí křídel činí kolem tří metrů.

Na otázku, jakého výtvoru si váží nejvíc, Libor Hurda odpovídá, že svých dvou dětí. I ony si ho evidentně váží: v průběhu rozhovoru si dcera Barborka přijde pro pusu od tatínka.

Už o něco vážněji ale dodává: hlavní pro něj je, aby jeho výtvory, tedy plastiky a obrazy, byly srozumitelné. A přidává i zamyšlení nad současným uměním. „Co můžete dělat s nějakou performancí, kde se umělec poleje krví nebo musí ten svůj počin složitě vykládat, aby to vůbec někdo pochopil? To nemá žádnou trvalou hodnotu. Řada umělců se dneska beztak vrací třeba ke klasické malbě nebo soše,“ vysvětluje.

Zdůrazňuje, že umění by nemělo být angažované a nemělo by se brát moc vážně. To dokazuje i řada jeho objektů. Stačí si na kovářově internetové stránce číst názvy: Dvanáctá pětiletka, Samodruhá mimozemšťanka, Punk´s not dead, Šedý vlk, Stromosedec. O kovaném obrazu s názvem Recyklace ostatně potvrzuje, že jde o poctu sochaři Karlu Neprašovi, nestorovi takzvané Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, který pro své objekty používal netradiční materiály jako instalatérské trubky, dráty nebo umyvadla.

Nabízí se otázka, jak se Libor Hurda vlastně dostal ke kovařině. „Jako slepý k houslím,“ směje se. „Když jsem se po základní škole rozmýšlel, co budu dělat dál, tak jsem se rozhodoval asi mezi čtyřmi školami. Byla mezi nimi například keramika nebo řezbářství. Když jsem šel seznam ukázat tátovi, podíval se na něj a řekl: ,Kdo umí dělat se železem, umí dělat se vším. Půjdeš na kovařinu.´ A tak jsem se dostal do Turnova na šperkařství, na obor umělecké kovářství.“

Tajemný pozounista

Libor Hurda má specifický smysl pro humor. „Mám na autě napsáno pozounista. Proč? Protože žádný pozounista nejsem. Víte, kolik po republice jezdí aut s nápisem Umělecké kovářství, ale ta práce tomu neodpovídá?“ říká.

Jak konkrétně vyrábí své výtvory? „Všechny technologie, které používám, vymyslel už někdo dávno přede mnou. Já jsem je jen jinak poskládal. Moje práce je kování, svařování, broušení, kování, svařování, broušení a  tak dále. Jediné, v čem je dnes moje práce jiná, jsou moderní povrchové úpravy jako metalizace,“ vysvětluje. Sochy pak samozřejmě také lépe odolávají povětrnostním vlivům venkovního prostředí.

Kovář bývalo také fyzicky dost náročné povolání. Jak je to v tomto případě, kdy musí autor zvládnout i těžké čtyřmetrové objekty? Libor Hurda přiznává, že v mládí, když svou práci hnal do extrémů, tak musel dříve vyhledat pomoc ortopeda kvůli otokům lokte. Pak se prý naučil se „šetřit“ a využívat techniku.

Na montáže si přizve pomocníky, někdy musí přijít ke slovu vrátek nebo jeřáb. „Ale jinak je to pořád stejné jako v minulosti: páka, kladka a nakloněná rovina. Musíte používat hlavu,“ říká Libor Hurda, který rozhodně není žádný hromotluk. Žádnou složitost prý nemá hledat ani ten, kdo by si chtěl něco vykovat doma – tady stačí dva pojmy: kladivo a kovadlina.

Železo se dá koupit buď normálně, nebo ze sběrných dvorů. Libor Hurda se s železem „skamarádil“ už dříve, kdy pracoval jako restaurátor v západních Čechách. Kovář se neobejde bez výhně. „Někdo používá normální černé uhlí, ale já jsem si zvykl na kovářský koks: má lepší výhřevnost a méně kouří,“ dodává.

Sochaři prý se ho na výstavách ptají, kde objekty odlévá, a nejsou schopni pochopit, že je opravdu sám ková. „Musím být vždycky o krok napřed. Samozřejmě, že mou práci časem uvidí někdo, kdo ji bude kopírovat. Když se mu to podaří, bude na mojí úrovni. Ale tou dobou už já musím být o krok napřed,“ dodává.

Vinotéka i Chaplin

V odlehčeném duchu se nese i zbytek rozhovoru. Ptáme se Libora Hurdy, co se mu na jeho práci líbí nejvíc. „Po pravdě řečeno, už mě to moc nebaví. Ne, vážně, na svojí práci mám rád tu volnost. Jsem svým pánem, je to svobodné povolání. Když se mám dobře, můžu si za to sám. A když se mám špatně, tak si můžu nadávat zas akorát sám sobě. A také je hezké, že vidím výsledky své práce – že za sebou něco nechám,“ odpovídá kovář.

Zároveň si mírně posteskne, že „práce“ už mu nejde od ruky tak, jak šla dříve. „Když jsem začínal a jel jsem za zákazníkem třeba do Prahy, tak jsem cestou zpátky – což je při mém stylu jízdy tak padesát minut – vymyslel úplně všechno. V hlavě jsem měl návrh, rozpočet, prostě všechno. Časem jsem si na to musel sednout večer. A teď už si na to musím sednout přes den. Je to tím, že nad tím daleko víc přemýšlím,“ podotýká. Možná právě proto se jeho výstavy za poslední dva roky nejmenovaly jinak než „Hlavně hlavou“. Ke svým objektům nepotřebuje modely, stačí mu prý jednoduchá skica a pak už rovnou „jede“.

Jeho zákazníci jsou téměř většinou soukromé osoby, výjimkou je pouze pár objektů, například objekt horníka, který si zadala Jihlava jakou svou prezentaci v německém partnerském městě Heidenheim.

Zákazníci si většinou přijedou k němu, prohlédnou si dosavadní tvorbu a pak buď sdělí svou představu, nebo ji nechají na autorovi.
Tak se do Onšovic dostala i řada lidí ze zahraničí, a proto jsou dnes Hurdovy objekty například v Holandsku, Itálii, a dokonce i v Saúdské Arábii.

Pelhřimovští najdou jeden kovářův výtvor na zdi vinotéky v ulici Mikuláše z Pelhřimova – je to hlava, ze které čouhají prázdné láhve od vína.
Dočasně mohli lidé ve městě okolí také vidět „pojízdnou realizaci“: kovář totiž přímo na střeše svého auta vozil dvoumetrového Loudala, jakéhosi šnečího muže. „Mutanti“ jsou častým motivem jeho tvorby: do dokonalosti je toto křížení dovedeno u objetu „Kentaur Enzo“, což je člověk srostlý s tělem koně a zároveň čtyřmi koly a volantem – zřejmě jde o poctu světoznámému konstruktérovi moderních automobilů Enzo Ferrarimu.

Libor Hurda má jen málo realistických výtvorů – výjimkou jsou sochy Audrey Hepburnové, Charlieho Chaplina anebo Laurela a Hardyho – ti jsou umístěni v jednom píseckém hotelu. Zajímavé je vidět i nerealizované objekty: jednou z nich je jezdecká socha na Moravském náměstí v Brně.

Fotka nebude

Jako správný kovář je i Libor Hurda tvrdohlavý. Odmítá se třeba vyfotit při práci v kovárně. „Když otevřete v jakémkoli časopise článek o jakémkoli kováři, bude tam fotka, jak stojí u výhně. Kdykoli se mnou někdo dělá rozhovor, říká mi, že tam musí být kovadlina, oheň a musí létat jiskry. To je úplný nesmysl. Za mě přece mluví moje práce,“ stojí si na svém Libor Hurda.

Kdo je kovář Libor Hurda
Libor Hurda se narodil roku 1971. V letech 1986-90 vystudoval SUPŠ Turnov, ateliér akademického sochaře Jana Mastníka. Od roku 1992 pracuje jako kovář živnostník. Věnuje se zakázkové práce – od návrhu až po realizaci. Nejde o sériovou výrobu, návrhy jsou vždy originální a autor zaručuje jejich neopakovatelnost. Libor Hurda také klade důraz na kvalitní povrchové úpravy, aby objekty mohly být vystaveny v exteriéru. Svou volnou tvorbou inspirovanou převážně figurálními motivy se autor prezentuje na výstavách, zhruba třech až čtyřech do roka.
Kromě Česka vystavuje také v zahraničí, například v českých centrech. Od roku 1997 je držitelem „Ceny Masarykovy akademie umění“ za uměleckou a tvůrčí činnost. Jako jeden ze čtyř českých tvůrců je také prezentován v prestižní americké publikaci o světových kovářích From Fire To Form.

Viktorie Vítů, Jan Mazanec

11.2.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotbal. Ilustrační foto.

Kamenice nad Lipou jela z Havlíčkovy Borové jen s remízou

Ilustrační foto

Maraton už má k dobru jen čtyři body, Pahr zachraňoval remízu

Humpolec předvedl po pauze veletoč

Pelhřimovsko – Už o pět bodů vedou tabulku I. B třídy fotbalisté juniorky Humpolce. Ti po zlepšeném výkonu ve druhém poločase porazili rezervu Ždírce nad Doubravou.

Začala školní burza sportovních potřeb

Pelhřimov – V pondělí 23. října odpoledne začala dvoudenní burza sportovních potřeb, kterou tradičně v Pelhřimově pořádá Základní škola Na Pražské. Od 14 do 18 hodin přicházeli do školy ti, kteří měli doma něco, co už odložili, většinou z důvodu, že děti vyrostly.

Policisté jdou po zloději s dlažební kostkou

Pelhřimov – Škodu za více než sedm tisíc korun způsobil neznámý zloděj, který v závěru minulého týdne z pátku na sobotu vloupal do výlohy jedné z tamních prodejen oděvů.

Nový Rychnov jen remizoval, do vedení jde béčko Speřic

Pelhřimovsko – Nového lídra tabulky má po desátém kole III. třída. Na první příčku se po výhře v Černovicích posunuli fotbalisté béčka Speřic. Rezerva Nového Rychnova, která prakticky celý podzim soutěži vládla, jen remizovala ve Velké Chyšce. Nepřekvapili outsideři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT