Vláda chce upřednostnit pěstounskou péči před pobyty v ústavních zařízeních, aby se děti cítily více „doma“. Kritici v tom ale vidí hlavně snahu ušetřit peníze.

„Pokud se vláda inspirovala v zahraničí, kde sice nejsou ústavy, ale není neobvyklé, že děti putují z jedné pěstounské rodiny do druhé, tak to není ideální. A kde se za dva roky sežene odhadem 500 i více pěstounů, když doteď neměli zájem ti, co to chtějí dělat ne pro peníze, ale z přesvědčení?“ diví se ředitelka Dětského domova v Kamenici nad Lipou Jana Fárová.

Zákaz přilnutí

Dětským domovům by v budoucnu hrozilo rušení, anebo by fungovaly jen jako dočasná „záchytná“ centra. O situaci kamenického domova se zajímá i senátor za Pelhřimovsko Milan Štěch (ČSSD), který zrovna dnes v Senátu pořádá konferenci o typech péče o ohrožené děti.

„Tím, že se upřednostní snaha o ušetření nad kvalitou péče, se hazarduje s duší dítěte. Nejvíc jsem se ale zhrozil nad nápadem, že děti mohou u profesionálních pěstounů zůstat maximálně tři roky a pěstouni by neměli k dětem citově přilnout. A jak to chtějí těm dětem zakázat?“ říká Štěch.
Možnost vzniku citového vztahu s „novým“ rodičem považuje naopak za klad a v tom s ním souhlasí i ředitelka domova Fárová.

Podle Štěcha přitom dnešní dětské domovy už nejsou „odosobněnými“ ústavy z minulých dob a jsou vhodné zvlášť pro ty děti, pro které se těžko budou hledat jak pěstouni, tak případní adoptivní rodiče.

Těžko osvojitelnými dětmi jsou podle ředitelky Fárové hlavně vícečetné sourozenecké skupiny, romské a poloromské děti a různě fyzicky či mentálně postižení jedinci.

V kamenickém domově je nyní 35 dětí z Vysočiny i Jihočeského kraje, z dosavadních zkušeností se jich víc než polovina nakonec vrací do původních rodin. „Není to tedy tak, že bychom tady děti schválně drželi. Snažíme se naopak sami hledat vhodné pěstouny, ale nemůžeme třeba pěstounce -samožadatelce svěřit tři sourozence najednou,“ vysvětluje Jana Fárová.

Oba oslovení zároveň nechtějí omezovat pěstouny, ale svěřovat děti hlavně těm, kteří se osvědčili. Obavu mají z toho, že finanční motivace přiláká k pěstounství třeba sociálně slabé rodiny.

Motivační příspěvek za pěstounství by se z životního minima kolem 3 410 korun mohl zvýšit až na 8000 korun v závislosti na počtu dětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí se ale hájí tím, že příspěvek by byl kontrolován a posuzován individuálně.

Začít u rodičů

Co tedy Fárová a Štěch navrhují místo vládní koncepce? „Spíše upravit legislativu tak, aby děti byly dříve právně uvolněné například pro osvojení. Dříve měly ústavy v procesu osvojení víc pravomocí a děti byly uvolněné už před rozhodnutím soudu, kdežto dnes se musí čekat na něj,“ vysvětluje ředitelka kamenického domova.

„Důležité je vytvářet tlak na rodiče, aby lépe plnili své rodičovské povinnosti. Tam by měla být směrována případná finanční motivace. A urychlit proces osvojení dítěte,“ dodává senátor Štěch.

Jan Mazanec, Zuzana Šandová