Provozuje zde totiž nejen sjezdovku, ale od podzimu nově i hotel – a příliv turistů by rozhodně ocenila. V hotelu se s ní setkáváme zrovna v den, kdy sněží, a za okny je vidět jak sněhová fréza, tak tiché prohazování kostelníka a jediného obyvatele „samoty“ Josefa Hány. Magda Vaňková je oblečena v oteplovačkách a na barovém pultu už má přichystanou helmu na lyžování. Během rozhovoru několikrát bere mobil a stručně a s rozhodností řeší i technické věci typu, že ve fréze zrovna došel benzin.

Pochází z Luk nad Jihlavou a vystudovala telekomunikační techniku na elektrotechnické fakultě, ale jak sama s úsměvem dodává, telefony a počítače jsou dnes její „slabší stránkou“.

Už od roku 1991 začali s manželem podnikat v bytových doplňcích a pak hlavně ve výrobě nábytku. „Začali jsme v oboru, o kterém jsme ani jeden neměli tušení. Šli jsme do toho po hlavě,“ říká Vaňková. V Lukách koupili bývalý lihovar, ze kterého vybudovali dílnu, později pořídili i provozovnu v Jihlavě.

Touha riskovat je pro tuto energickou ženu typická. „Jsem nezdolný optimista a baví mě to, když jsem odpovědná sama za své kroky. Každá nová věc mě nastartuje k něčemu dalšímu,“ vysvětluje.

Zlomem v jejím životě byl okamžik, kdy se jí jako třetí dítě narodila Magdička, postižená Downovým syndromem. „Předtím jsem byla drsná podnikatelka-cholerička, která neuznávala něco slabšího, ale díky Magdičce se ta moje tvrdost a razance zmírnily. Péče o ní je samozřejmě náročnější, ale i v tomhle mám sportovního ducha a nic dopředu nevzdávám. Pomáhá mi také víra v Boha,“ vysvětluje a oceňuje, že kromě ní a manžela se dceři věnují i sourozenci, její rodiče a také asistentka ve škole. Dnes s Magdičkou celá rodina běžně chodí do hor, lyžuje a provozuje další sporty.

Lyžující dědeček

Sport je největším a celoživotním koníčkem manželů Vaňkových a vedou k němu i děti: Dcera Petra a syn Ondřej dělali judo. Nejvíc se ale věnují lyžování. „Můj tatínek, který dnes ve svých 82 letech pořád lyžuje, byl velký loucký lyžařský patriot,“ popisuje Vaňková, jak se postupně dostala k provozování dvou sjezdovek.

Sama už před rokem 1989 působila jako předsedkyně louckého lyžařského klubu, později s manželem klub podporovali jako podnikatelé. Lyžování tam ovšem fungovalo spíš na sousedských vztazích. Teprve před pěti lety, když se zpřísnily podmínky pro provozování vleků, se už rozhodli do sjezdovky investovat jako soukromý subjekt. „Manžel, kterého do té doby lyžování tolik nebavilo, v té době úplně propadl technickému zasněžování,“ směje se Vaňková.

Proto také o něco později mohli vyhrát výběrové řízení na provozování sjezdovky na Křemešníku, kde do té doby technický sníh nikdo neznal. „I teď nám trošku dělá problém vysvětlit Pelhřimákům, že když není sníh v Pelhřimově na náměstí, tak to neznamená, že není na Křemešníku,“ vysvětluje Vaňková.

Zasněžování je přitom drahé, vyplatí se vůbec provozování křemešnické sjezdovky? Vaňková krčí rameny. „Letošní sezona je jedna z nejhorších a říká se, že co se nevydělá do Silvestra, to už se pak nedožene,“ říká s tím, že ona s manželem bere sjezdovku jednak jako dlouhodobou investici, a jednak jako splnění svého snu.

Rodinný podnik

Totéž se možná dá říci o provozování křemešnického hotelu, který je mimo hlavní trasy a od září do dubna zažívá to, čemu Angličané říkají „slow season“. Byl to stejný risk, jako začít podnikat se dřevem nebo s lyžováním? Tady Magda Vaňková neváhá: Hotel není takový hazard, má obrovský nevyužitý potenciál, jen ho „probudit“. „Výběrové řízení sice bylo rychlé, ale situaci hotelu jsme znali a věřili jsme, že se dá víc propojit se sportovním a duchovním vyžitím na Křemešníku,“ říká. Přesto i tak nastal v rodině Vaňkových slušný „šrumec“.

Dcera Petra měla jet na rok do Anglie na zkušenou a pro vylepšení svých jazykových znalostí, ale místo toho se ujala šéfování hotelu.
„Kdyby to nemohl dělat nikdo z rodiny, tak bychom do toho nešli. Dneska je tu Peťa 24 hodin denně a já zajišťuju jen provozní věci. Mám velkou důvěru v ní a všechny zaměstnance,“ dodává Vaňková a oceňuje i to, že předchozí ředitel hotelu Jaroslav Škodák jí přenechal nasmlouvané akce.

Vaňkovi z něj udělali nekuřácký podnik, chtějí vylepšit ubytování a způsob vytápění. Turisty chtějí nalákat na „balíčky“ noclehu, stravy a lyžování. Hodlají vyzkoušet zatím nepříliš rozvinutou církevní turistiku, protože podle Magdy Vaňkové řada poutníků z celé republiky často ani neví, že se na Křemešníku také dá najíst a přespat.

„Uvažujeme o tom, že bychom třeba při letošním výročí narození děkana Vaňka uspořádali takový minifestival,“ vysvětluje s dodatkem, že po předešlém provozovateli „převzali“ i pódium a lanové centrum.

Pozitivní energie

Co pro ni Křemešník znamená osobně? „Je to srdeční záležitost, místo, které má svého ducha. Je zajímavé, že se tu líbí všem návštěvníkům – jak těm věřícím, tak i těm nevěřícím. Překvapilo nás také, že sem lidé přicházejí a přijíždějí i za špatného počasí. Já si tady vždy vyčistím hlavu a nabiju se pozitivní energií,“ dodává.

Jako snad jedinou nevýhodu vidí to, že Křemešník úředně spadá pod různé obce: katastrálně pod Nový Rychnov, pro některý úřad pod Horní Cerekev, pro jiný zas pod Pelhřimov.

Jan Mazanec