Výrazně ušetřilo jak na vytápění areálu, tak při zpracování slámy z polí. Donedávna byly v administrativní budově dva kotle na uhlí a v dílnách kotel na dubové piliny z kartáčoven. Jenže kartáčovny loni v zimě přešly z dřevěných násad na umělé, a družstvu tak vyschl zdroj kvalitního paliva. „Řekli jsme si, že máme slámu z obilí na sedmi stech hektarech a řepkovou slámu ze dvou set hektarů. Z toho spotřebujeme tak dvě třetiny, zbytek se rozřezával a zůstával na poli. Proto jsme začali uvažovat o kotli na slámu,“ popisuje předseda ZD Častrov Miroslav Čekal.

Vedení družstva se bylo inspirovat v Deštné u Jemnice, kde tamnímu kotli předcházelo zařízení na rozsekání balíků slámy. Jenže nějaký sabotér do balíků zapíchal železo, které zničilo nože sekající slámu ve fukaru. To Častrovští nechtěli riskovat, a proto pátrali dál, až se spojili s výrobcem kotlů, do kterého lze přikládat balíky vcelku. A nezaváhali: za částku 4,98 milionů korun s dotací 1,74 milionů pořídili nový kotel.

„Navíc se nám nabídla firma, která nám balíky slisuje na potřebný rozměr. Co neztopí kotel, to vykoupí, takže máme palivo zdarma a navíc dostaneme 50 tisíc korun,“ říká Čekal a provádí nás s topičem Ladislavem Hanušem nově upravenou kotelnou.

Té vévodí několikametrové monstrum s výkonem 600 kW. Přikládání je velmi jednoduché a probíhá plně automaticky, stroj sám hlásí, kdy si další balík vezme. Na delší pás se navozí zásoba asi sedmi balíků s rozměry 220 x 120 x 90 centimetrů. Po dohoření prvního balíku si kotel sám otevře boční dvířka a krátký pás do nich doveze další balík. „Spotřeba je dva až tři balíky denně, při větší zimě čtyři,“ říká Miroslav Čekal. Odpad je malý, denně se sama nasype půlka popelnice popela, který pak jde do kompostu.

Uvnitř kotle je teplota 700 stupňů Celsia. Voda o teplotě přes 90 stupňů se pak rozvádí nejen do dílen, ale nově díky podzemním trubkám i do nedaleké administrativní budovy, kde tak dva uhelné kotle zůstávají jen jako záložní. Dalším zlepšením je, že ohřátá voda se ukládá v pětadvacetikubíkové zaizolované akumulační nádrži a může pak cirkulovat i po vypnutí kotle. Jak říká Miroslav Čekal, kotel by zvládl vytápět i část obce, ale neumožňuje to dotace.

Vydírání?

Jediné, co teď předsedu družstva trápí, jsou spekulanti s půdou. Firma Koller Immobilien s německým kapitálem skoupila od několika vlastníků „nudličky“ půdy, které dosud mělo v nájmu ZD. A po družstvu chce pozemky vydat. „Jim ale nejde o hospodaření, chtějí nás jen donutit k vyššímu nájmu 2500 korun ročně za hektar. Ostatním přitom platíme tisíc korun, což je víc než jinde,“ dodává Čekal. Některé pozemky ani vydat nelze, protože k ním není přístup.

Jan Mazanec