VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Táta byl zásadový, ale i emotivní, říká o otci Jiří Mádlo mladší

Houserovka - Malá obec Houserovka neměla nouzi o slavné obyvatele.

3.1.2012 5
SDÍLEJ:

Manželka malíře Jiřího Mádla Blanka (vlevo) a rodina jejich syna Jiřího Mádla mladšíhoFoto: DENÍK/Jan Mazanec

Ještě koncem 80. let zde vzahrádce chalupy za zatáčkou občas sedávala Jarmila Kurandová, představitelka Babičky ve slavném Moskalykově filmu. A jen 200 metrů od ní směrem pod silnicí si postavil dům akademický malíř Jiří Mádlo.

Tento nejvýznamnější výtvarník Pelhřimovska posledních desetiletí zemřel vroce 2008 a vdomě nyní žije jeho manželka Blanka a syn Jiří srodinou. Celý rod pochází zPelhřimova, kde mimochodem malířův děda legionář dostal jako výsluhu domek a malířův otec učil na pelhřimovském gymnáziu. Strýc malíře byl dentista a měl u Houserovky chatu, na kterou i sám malíř jezdil a místo si oblíbil natolik, že si pak v70. letech zažádal o pozemek a postavil dům a později i ateliér. Ten sloužil rodině nejprve jako letní byt, teprve až o řadu let později vněm pobýval čím dál častěji.

Předtím ale Mádlovi žili vPraze, ve skromných podmínkách. „Mamka studovala práva a bydleli jsme pak až do mých šesti let na studentských kolejích, kde byla vlastně jen jedna místnost,“ vzpomíná dnes syn Jiří, který se narodil vroce 1960. Otec ho už jako malého bral na výstavy, vernisáže svých kolegů-umělců a také přímo do míst, kde maloval – většinu obrazů tvořil venku, vateliéru maloval hlavně portréty.

Jiří Mádlo vzpomíná na svého otce jako na člověka velmi citlivého svysokou intuicí a citem pro spravedlnost, zásadového, upřímného a nezáludného, který často nemohl pochopit, proč lidé ustupují zetických ideálů. Uměl být veselý, měl rád klasickou hudbu a sám hrál na klavír a v mládí hrával vPelhřimově na varhany. Rád cestoval, hodně mu učarovalo třeba moře ve východním Německu, kde také rád maloval.

Někdy také ale byl velmi emotivní, až vznětlivý. „Jednou jsem psal vateliéru úlohu zkrasopisu a on nemohl pochopit, že to písmeno nedokážu správně nakreslit, tak se rozčílil, vytrhl papír, zmačkal ho a skákal po něm,“ vzpomíná Jiří Mádlo junior stím, že jako děti si ale rozhodně zotcovy strany nemohly stěžovat na nedostatek svobody.

Rodu Mádlů se přitom nevyhýbaly tragické události. Sám malíř pocházel ze šesti dětí, znichž dva sourozenci jako děti zemřeli, a jeho otec a další dva členové širší rodiny spáchali sebevraždy, které souvisely sdepresivními poruchami. Ty se projevují často u lidí se zvýšenou citlivostí, ke kterým patří právě umělci. Možná i proto mezi malířova nejoblíbenější období patřil kromě jara a předjaří také typicky melancholický vysočinský podzim, sopadanými stromy, mlhami a jeřabinami. „Říkal, že třeba léto je pro něj nezajímavé,“ dodává Jiří Mádlo.

Dnes syn vnímá některé otcovy nálady jako určitou daň za jeho výjimečný talent. „Nedávno jsme se dívali třeba na jeho kresby koní, když mu byly tři roky, a ty byly opravdu neuvěřitelně přesné,“ říká. Vzpomíná si, jak i když otec dokázal být vživotě také praktický, tak ve chvílích tvorby se do umění natolik ponořil, že nevnímal okolí. „Ty momenty už jsem pak jako dítě uměl vychytat a využít je tak, že jsem mu během nich třeba podstrčil žákovskou spoznámkou. On to jakoby nic podepsal a pak se na rodičáku najednou divil, proč o tom neví a proč jsem mu to neřekl,“ usmívá se Jiří Mádlo.

Jeho otec po svém otci zdědil úctu kmasarykovským ideálům, o to tíživější pro něj byla deziluze zvývoje po roce 1989. Už za komunistů často i sdětmi poslouchal Svobodnou Evropu. Podle svého syna měl Jiří Mádlo názor na komunisty jasný a cítil, že je pořád vodboji, ale tento jeho pocit zcela nezmizel ani po roce 1989, kdy například marně doufal ve vznik a úspěch „čisté“ polické strany, která převáží ty zkorumpované. Vnovém období mu vadila hlavně stále se rozrůstající komerce a přetvářka.

Jeho syn podotýká, že se otec jako malíř ale ani po roce 1989 nemusel ničemu „uzpůsobovat“ (stejně jako komunistům neustoupil, když vyhrál konkurz na malování stavby pražského metra a odmítl to, že sním musí chodit druhý, „stranický“, malíř). Na rozdíl od malířů zaměřených na jeden způsob malby ovládal Jiří Mádlo celou škálu technik a také kromě krajin maloval i portréty, už proto nemusel mít obavu, že se ani vtržní době neuživí.

Jiří Mádlo junior si velmi cení, že ho otec nikdy do následování sebe sama, tedy do malování obrazů nenutil. Pouze súsměvem vzpomíná, jak jednou tatínek někam odešel a on se jako malé dítě pokusil jeho rozpracovaný obraz „vylepšit“ – což samozřejmě u otce po návratu vzbudilo velkou nelibost.
Sám do roku 1987 pracoval jako knihkupec vpodniku Kniha Praha, poté se seznámil s akademickýmmalířem Jiřím Brázdou a u něj se vyučil hlubotisk, což je umělecký tisk technikou zhloubky, lept, suchá jehla atd. Tím pádem mohl tisknout grafické listy řadě výtvarníků. Spolupracoval mimo jiné i s nestorem českého výtvarného surrealismu, Janem Švankmajerem. Sám také zkusil vytvořit několik grafik, ale vesměs technikou suché jehly nebo tónovou rytinou. „Kegrafice je potřeba perfektní kresba, a to jsem věděl, že nemám,“ říká sebekriticky.

Nakonec u něj převážilo „trojrozměrné“ umění nad dvojrozměrným: plastiky a hlavně výroba loutek. Loutky vyrábí se svoji ženou Petrou, které je pak dotváří kostýmy. Exempláře různých rozměrů vystavovali jak na samostatných výstavách, tak i společných výstavách sotcovými obrazy vPelhřimově nebo Českém Krumlově. V90. letech si také se svou ženou otevřeli galerii vTelči, kterou pak provozovali deset let.

Jak ale Jiří Mádlo mladší dodává, pokud by se měl sám věnovat čistě jen umění, pak by těžko mohl zůstat vHouserovce, ale potřeboval by být denně vkontaktu sPrahou. Proto se teď výrobě loutek věnuje jen ve svém volnu a od roku 2005 pracuje jako vedoucí rukodělné dílny vpelhřimovském Fokusu, který se snaží i prostřednictvím pracovní terapie začlenit do společnosti osoby sduševním a mentálním postižením. Tím jednak alespoň u keramických výrobků může uplatnit umělecký cit zděděný po otci a jednak pomáhá druhým lidem žít snemocemi, které se tragicky projevily i vrodě Mádlů.

Jan Mazanec

3.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jiří Drahoš.

U středoškoláků vyhrál ve druhém kole výrazně Drahoš

Požár skládky dřevního odpadu v Nové Cerekvi.

Požár v Nové Cerekvi se ve čtvrtek hasičům podařilo zlikvidovat

Noční zloděj zmizel s naftou z bagru

Těchobuz – Škodu za zhruba sedm tisíc korun způsobil dosud neznámý zloděj, který v sobotu 13. ledna odcizil kolem půl dvanácté v noci naftu z pracovního stroje v místech zvaných U Staré paní v katastrálním území obce Těchobuz.

Dálnice D1 v obou směrech po dopravní kalamitě už jede

Vysočina - Ve čtvrtek v poledne byl plně obnoven provoz na dálnici D1 i ve směru na Prahu.

Náklad ujel a zabíjel. Obviněni jsou tři lidé

Vysočina – Kriminalisté po několikaměsíčním vyšetřování obvinili tři osoby v souvislosti s neštěstím z 9. září 2015 na železniční trati u Golčova Jeníkova na Havlíčkobrodsku.

Z bytu ukradl osmnáct tisíc korun

Pacov – Po neznámém zloději, který z bytu v Sadové ulici v Pacově odnesl peníze, pátrají v současné době policisté. Ke krádeži došlo v pondělí 15. ledna během jedné hodiny v době mezi jedenáctou hodinou dopoledne a polednem.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>