Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Maminka postižených dvojčat: Vánoce byly běžným kolotočem

Rynárec – Zatímco Vánoce znamenají pro většinu lidí svátky klidu a dobu, kdy si dají takříkajíc nohy na stůl, pro Martinu Hypšovou představují vánoční svátky každodenní kolotoč.

1.1.2012 6
SDÍLEJ:

Pro Martinu Hypšovou bylo letošním nejkrásnějším překvapením to, že se její téměř tříletý syn František poprvé sám napil z dětského hrníčku. Z rozsvíceného stromečku v obývacím pokoji se tak radovala hlavně pětiletá dcera Terezka.Foto: DENÍK/Nela Kyselová

Je totiž maminkou předčasně narozených dvojčátek Františka a Vítka, kteří kvůli těžké nedonošenosti trpí mozkovou obrnou s postižením všech končetin, zraku, sluchu a také mentální retardací.

Zatímco jiné ženy pod stromečkem obvykle očekávají drahé věcné dárky, pro Martinu Hypšovou bylo letošním nejkrásnějším vánočním překvapením to, že se její skoro tříletý syn František poprvé sám napil z dětského hrníčku.

„U kluků je každá malá věc, která se jim podaří, velkým pokrokem a člověk se naučí radovat z maličkostí. U Vítečka jsme třeba rok a půl čekali, než poprvé pohnul koutky a začal se usmívat,“ vysvětluje Martina Hypšová.

Rozsvícený vánoční strom v obývacím pokoji Hypšovic rynáreckého domu byl lákadlem hlavně pro pětiletou zdravou dceru Terezku. „Ta se na Ježíška těšila tak moc, že při štědrovečerní večeři, u které s námi vydrželi i kluci, snědla sotva pár soust,“ usmívá se Hypšová.

Musí být pořád ve střehu

Život manželů Františka a Martiny Hypšových se točí pouze kolem jejich dětí. Kluci potřebují nepřetržitou péči. „Pořád s nimi musí někdo být. Mají dýchací potíže, mohou dostat i epileptický záchvat, což se ale naštěstí zatím nestalo. Musíme být neustále ve střehu,“ popisuje maminka, k jejímž každodenním povinnostem patří i pravidelné cvičení a rehabilitace s dvojčátky či příprava speciálního jídla. Kvůli nedovyvinutému trávení totiž musejí kluci jíst tekutou stravu. Jejich jídelníček se tak skládá převážně z kaší a sunarů.

„Fandovi chutnají pribináčky, Víteček má zase rád sladké pudinky,“ prozrazuje Martina Hypšová. Ta vzápětí posmutněle dodává: „Požitek z jídla ale nemají. Obrna jim zasáhla i pusinky. Navíc se narodili droboučcí a museli vystačit s málem, tak nemají potřebu jíst a pít. Kdybychom jim jídlo nedali, tak se ho sami od sebe ani nedožadují.“

U dveří zvonil cizí člověk s obálkou

Krušné bývají u Hypšů i noci. Kluci totiž musejí spát každý zvlášť. „Fanoušek se po třech hodinách budí, Víteček zase spí celou noc. I Terezka má postýlku jinde než kluci, aby se navzájem nebudili. S manželem se u nich celou noc střídáme a kontrolujeme, jestli jsou v pořádku nebo něco nepotřebují,“ říká Hypšová.
S péčí o postižená dvojčátka manželům Hypšovým pomáhá i rodina – babičky a tety. Velkou podporou je hlavně maminka Martiny. „Kdybych neměla moji maminku, která bydlí hned vedle a každý den mi pomáhá, nevím, jak bych to všechno zvládala,“ přiznává Hypšová.

„Kluci ji milují. Hraje si s nimi, chová je, čte jim pohádky, nechají se od ní krmit. Dělá s nimi vpodstatě všechno co já, ale s tím milým, babičkovským přístupem,“ chválí Martina Hypšová. Ta si od doby, kdy jsou dvojčátka na světě, téměř nenašla chvíli pro sebe.

Kromě každodenní péče musejí Hypšovi absolvovat pravidelný maraton po doktorech, terapeutech a lázních. Měli by také jezdit na logopedii do Prostějova, to ale budou muset zrušit kvůli cestování.

„Kluci mají těžkou skoliozu, v autě je bolí záda a tak celou tříapůlhodinovou cestu do Prostějova propláčou. Musíme s sebou vozit i jídlo. Když jedeme na nějakou delší cestu, tak s sebou mám potřebné nádobí, převařenou vodu, sunárky nebo kaše a dělám klukům jídlo za jízdy na koleně v autě,“ prozrazuje Hypšová.

Cestování by jim ulehčilo nové větší auto za téměř šest set tisíc korun, kam se vejdou speciální autosedačky, ve kterých kluci jezdí. Díky solidaritě veřejnosti se téměř celá částka na nový vůz, který by si Hypšovi bez finanční pomoci sami nemohli dovolit, už podařila vybrat.

Vhodné auto už Hypšovi také našli. Má to ale jeden háček – vůz není momentálně v České republice k dostání, tak budou muset ještě čtyři až šest měsíců čekat, než ho pro ně vyrobí jedna korejská automobilka.

Větší auto ale Hypšovi nepotřebují pouze kvůli sedačkám. Důležitou roli hraje i velký zavazadlový prostor. „Když s kluky jedeme po doktorech na celý den, potřebujeme pro ně vzít i speciální jídelní židličky, bez kterých se nenajedí, kočár a další potřebné nezbytnosti,“ vypočítává Hypšová.

Ještě náročnější na prostor je stěhování do Jánských lázní, kam Hypšovi jezdí pravidelně dvakrát do roka, vždy na měsíc. „Půjčujeme si auto od švagra, které je ale také malé, takže do něj naložíme děti, ale už se tam nevejdou žádné věci. Tak za námi ještě musí jet objednaná sanitka se vším potřebným vybavením,“ popisuje Martina Hypšová.

Solidarita lidí Hypšovi překvapila. Nejenže potřebnou sumu na koupi auta pomáhají dávat dohromady jejich přátelé a lidé z okolí. Pomocnou ruku podávají i úplně cizí lidé z různých koutů republiky. „Volal mi třeba pán z jedné firmy až z Mostu, že nám poslali příspěvek. Nebo přímo u dveří zazvonil úplně cizí člověk, který nám přinesl v obálce několik tisíc. Všem, kteří nám přispěli, bychom s manželem chtěli poděkovat. Moc si toho vážíme,“ říká upřímně paní Martina.

Pomluvy obrečela

Hypšovi kromě lidského soucitu a podpory už ale zakusili i odvrácenou tvář zájmu. „V okolí o nás někdo začal šířit pomluvy, že jsme si postavili nový dům a teď žebráme o peníze na auto,“ prozrazuje Hypšová.

Vzápětí přiznává, že když se tuto nemilou novinku dozvěděla, tak ji obrečela. „Hrozně mě zamrzelo, že si o nás někdo něco takového myslí. Ten, kdo to vypustil z pusy, asi neví, že i nový dům jsme stavěli kvůli klukům, kteří ve staré, vlhké chalupě v Rynárci, kde jsme předtím bydleli, téměř nemohli dýchat. V jednom kuse se dusili a měli vysoké horečky. Co jsme v rynárecké novostavbě, už tyto problémy ustaly. Nikomu bych nepřála, aby se dostal do naší situace, ale všem, kteří nevědí, co mluví, bych nechala zkusit být na pár dní v naší kůži, aby poznali, jaké to je, starat se o těžce postižené děti,“ říká rozhorleně Martina Hypšová.

Do nového roku hlavně zdraví

Kromě krátkozrakosti některých lidí ji ale mrzí i jiné věci. Třeba to, že si nemohou jako rodina vyjet na výlet. „Kluci cestování špatně snášejí, takže neexistuje, abychom se jako jiné rodiny třeba v neděli sebrali a někam si vyrazili. Je mi to líto hlavně vůči Terezce, která žije tak trochu ve stínu svých brášků,“ přiznává Hypšová.

A co by si přála do nového roku? „Hlavně, abychom byli všichni zdraví a aby kluci udělali nějaký další pokrok, třeba se pokoušeli chodit,“ uzavírá Martina Hypšová.

Autor: Nela Kyselová

1.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Do Putimova zašli volit dva Markové Šalandové

Volby ve Včelničce.
4

Volební komise se ve Včelničce baví také háčkováním

Na nesprávném místě: Ze základní školy poslali voliče do kulturního domu

Kamenice nad Lipou – Stále rušno mají dnes ve volební místnosti v Kamenici nad Lipou. První, kdo svůj hlas do urny ve volební místnosti na tamní základní škole vhodil, byl člen komise Ján Lettrich.

V Nové Cerekvi nenechali volit muže, který měl nesrovnalosti s trvalým bydlištěm

Nová Cerekev – V Nové Cerekvi na Pelhřimovsku mělo v pátek v 18 hodin odvoleno 145 voličů. Desítka z nich přišla do volební místnosti na radnici městyse s volebním průkazem.

V nejmenší obci v zemi přišel k volbám první volič krátce před patnáctou hodinou

Vysoká Lhota – Do nejmenší obce v České republice, Vysoké Lhoty na Pelhřimovsku, přišel první z patnácti zapsaných voličů v pátek odpoledne zhruba deset minut před patnáctou hodinou.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení